Myslím, že nejen začátek kalendářního roku je ideální prostor pro přemýšlení, co s vaším povoláním, jak dál. Něco začíná, i když v naší profesi vlastně pokračuje. Je to takový organizační blázinec, který dělá vrásky na čele. Také je to prostor pro vyzkoušení vánočních dárků, i těch povánočních.
Letos jsem dostal Lego.
A co jako?
No nic, jen jsem si tak soustředěně skládal. Podle návodu, který byl místy srozumitelný, místy méně. Musel jsem složené segmenty mojí Mony Lisy rozebírat, různě převracet, dloubat do kostek nehty, hezky jsem si je olámal. Ano, Lego teď přidává do stavebnic takové udělátko, kterým můžete kostky rozpojovat. Tedy když si udělátko nezničíte. Spolehlivě zničeno, protože jde o plast, vy se nepodíváte do návodu, protože:
To přece zvládnu, ne?
Tak ne. A já si uvědomoval při tom stavění, jak je důležité, napsat dobrý návod, tedy instrukce k vaší hodině. Jak pak jdete ověřovat, jestli to srozumitelné je, a ono není. Pak tedy jdete měnit, zjistíte, že to opravdu srozumitelné nebylo, zpětnou vazbu vám poskytli vaši žáci. A ne, není to vůbec jednoduché. Hezky si olámete pomyslné nehty, pějkně vás od skládání bolí prsty, i když už tuhle profesi děláte nějaký pátek. 1. února začínám 31. rok učitelské kariéry.
Takže hezky to pomyslné učitelské Lego po 31. rozhodíme, použijeme ten „lepší nástroj“ a pozor, podle návodu, který byl v manuálu, určitě se vám bude dařit. Jestli lépe nebo ne, to už je trochu dílo náhody, protože ve třídách vám sedí různí žáci, které vy byste měli znát a respektovat je.
Proto jsem si sám nadělil další Lego, tentokrát katedrálu Notre Dame. Dokonalý model, dokonalý manuál, zkušenosti z Mony Lisy… to půjde lépe. Tak ne. Nástroj na rozdělávání spojených kostiček opět zničen, prsty bolí, v některých stránkách návodu nesrozumitelno. Ale složeno, jsem opět na konci, jako v případě dalšího kalendářního nebo školního roku, moje katedrála stojí, pečuji o ni. Připomnělo mi to článek Stavitelé katedrály, který mám/měl jsem tady na blogu v Inspiraci (nemůžu ho najít, třeba bude mít někdo štěstí, nebo mi třeba pošlete odkaz). Každý stavíme tu svou katedrálu, musíme dávat pozor na to, aby do ní chodili lidé, aby za něco stála…
Tak si tak přemýšlím… Přemýšlejte se mnou o naší profesi, ve které ovlivňujeme velmi výrazně životy.
Ještě pár obrázků z mého skládání a pohledů pomocí foťáku.
Slávek Hora