Učíme se programovat, všichni

Zatím nám to jde.

Co?

To programování. Hrajeme si se šesťáky se Scratchem. Mohl bych určitě využít všechny ty návody a učebnice… Šel jsem jinou cestou. Před časem jsem dostal od jednoho šesťáka vánoční přání naprogramované ve Sratchi. Tak toho využiju.

Troufl by sis vést hodinu? Jako že bys to učil ty, já budu hlídat jen „mír na planetě třída“.

Odpověď zněla jasně:

Troufnul.

On to vážně umí. A to se nám v průběhu našeho prvního bloku objevili další, ti, kteří byli ukrytí v davu. Tak jdeme do toho. Na prvním našem setkání jsme se z dvouhodiny dostali k programování až v druhé půlce, pak už náš blok končil, dost nás to překvapilo, jak to jelo rychle. Kolega „učitel“ byl na své spolužáky rychlý, musel jsem ho brzdit, přeci jen se musíme v tom prostředí vyznat. I ti skrytí v davu se ukázali a začali spolužákům pomáhat, ne pracovat za ně, ale začali je vést. A ty výkřiky spolužáků stály za to:

Jeeee, mně to funguje…

Mně se ta kočka hýbe!?

Takže postup jsme si ověřili, ukázali jsme si ještě pohyb dvou postav – tedy kočky a jablka. Naším cílem je vytvořit nějakou jednoduchou hru. Většina to opravdu chce.

A to jako fakt dokážeme?

Když to budete chtít a budeme zkoušet různé postupy, určitě to dokážeme.

Z toho prvního krátkého bloku odcházíme všichni natěšení. I já.

Vy se nějak usmíváte, pane učiteli.

Hláška žáků z další třídy a informatického bloku.

No já mám proč, prostě se nám dařila práce a já z toho mám radost.

Na dalším bloku za 14 dní si se šesťáky ukazujeme, co jsme se naučili minule. A ještě potřebujeme něco. Nejdeme cestou vytvoření účtu. Nemám souhlas zákonných zástupců s jeho vytvořením. Půjdeme cestou stažení prográmku do počítače a nahrání na kloudové služby – do Google Disku, do prostoru, který jsem připravil. Pro mě to má výhodu, že si mohu zkontrolovat, jak všichni pracovali, jestli se jim dařilo a příště jim k tomu poskytnout zpětnou vazbu. Náš úkol se jmenoval „Kolem dokola“. Kočka měla obejít ten svůj čtverec.

Spolužák učitel nám ukazuje svůj postup. Zkoušíme. Ukazujeme si, kde je kód stejný a můžeme použít slovo „opakuj“.

To mi chcete říct, že to nemusím „psát“ znovu?

No jasně, to nemusíme, protože ten kód bude několikrát stejný. Takže jde jen o to, kolikrát to chceme zopakovat. Teď už jen stáhnout náš „prográmek“ do počítače, nahrát ho do Google Disku a můžeme to dneska ukončit.

To už bude zase konec?

A můžeme si na tom pracovat i doma?

Ano, tak jak jsem si to nahráli do prostoru mého Google disku, tak si to můžete zase z Google Disku doma stáhnout do vašeho počítače. A klidně mi nahrajte další variantu vašeho „Kolem dokola“.

A joooo, vlastně.

Ještě jsme si tedy stihli ukázat nahrání pozadí. Tak to bylo našich 90 minut.

Už před nějakou dobou se mi dostalo té cti u šesťáků, kdy jeden ze žáků řekl následující větu:

A všímáte si, pane učiteli, jak se naše hodiny informatiky neustále vylepšují?

Ano, všiml, a je to také vaše zásluha, protože respektujeme dohodnutá pravidla.

Mám z nich vážně radost, z jejich práce a z jejich motivace. Tak jim dejte taky příležitost, sledujte, kdo čím žije, udělejte z nich hrdiny okamžiku – spoluučitele, vlastně těch 90 minut, ať jsou jen jejich. Třeba to jsou budoucí kolegové, kteří za pár let ponesou zodpovědnost za rozvoj dalších generací na svých učitelských bedrech. A vážně nemám touhu z každého z nich udělat programátorku/programátora. To po mně nová informatika ani nechce. Jen bych chtěl napomoci vychovat myslící bytosti.

A vy se nezlobte, že dneska nemám žádnou fotku. Byl jsem maximálně soustředěn na práci všech, zaujat jejich zaujetím. telefon zůstal na stole nedotknut. Šesťáci na tom byli stejně. Ostatně bych fotil jen ty monitory počítačů.

Slávek Hora