O tom, že se mi letos podařilo včas koupit adventní kalendář od Údif jsem už psala. Dnes bych chtěla psát o tom, jak jsme s kalendářem pracovali.
Pozor, následuje spoiler. Vy, kteří také adventní kalendář máte a pracujete s ním tak, jak se správně má, dál nečtěte, dozvíte se, co skrývá 24. okénko.
Tak, už je to venku, nepracovali jsme s kalendářem tak, jak se má. 😮
S dětmi jsme se domluvila, že budeme adventní kalendář otevírat jinak. Když nám zbývaly poslední 4 hodiny před vánoci, děti se rozdělily do 6 skupin. Každá si vzala jeden sáček – začali jsme jedničkou. A každá skupina složila nebo provedla pokus. Na konci hodiny jsme si pokusy ukázali a vysvětlili. Takhle jsem to udělali čtyřikrát, poslední hodina byla včera.
Co se dařilo? Děti pracovaly samostatně. Dobře dodržovaly návod, skoro všechno se povedlo hned napoprvé. Dokázaly se domluvit a práci si případně naplánovat na příště (já jsem totiž řekla, že chci být překvapená taky a nedívala jsem se dopředu, jaké pokusy nás čekají, tedy jsem nevěděla, co budeme potřebovat).
Třeba brambory jsem, ke svému překvapení, v kabinetě neměla.
Byl velký zájem o vyráběcí sáčky (ty modré). Takže jsme se museli dohodnout, že kdo měl jednu hodinu žlutý sáček, vezme si příští hodinu modrý a naopak. Levitující stoleček měl velký úspěch a těžišťáková beruška taky.
Některé pokusy jsme nedokončili. Solarograf musí počkat než mu najdeme vhodné místo, ochutnávací sáčky mi přišly teď, když se tak dbá na hygienu, trochu divné. A devatenácté políčko se otevře až v neděli.
Ale poslední okénko se otevřelo. A vydalo tři krásná světýlka. Zdají se mi jako výbroný nápad, myslím, že příští rok si je vytiskneme na 3D tiskárně.
A to je pro letošní rok konec.
Tak šťastné a veselé.