„Lžete někdy, nebo podvádíte?“, ptala jsem se dětí na jedné hodině fyziky. „Ano, třeba u testů“, svěřovaly se. „Ale u vašeho nikdy.“ (Jedna malá ještěřička utíkala do Věříčka).
A pak přišel nápad. Detektor lži. Hezká ukázka využití toho, jak elektrický proud prochází lidským tělem.
Připravila jsem nejprve 4 slova, která jsem zakódovala do qr kódů a schovala ve třídě. Žáci se rozdělili do skupin, qr kódy vyhledali, přečetli a pak ve skupině odhadovali o čem bude hodina.
polygraf, pravda, potit se, míra stresu
Odhad tématu skupiny zapsaly na nástěnku v Padletu.
Pak žáci dostali pracovní list, kde měli krátké informace o tom, jak detektor lži funguje.
Měří detektor lži opravdu míru lži?
Před samotným programováním se žáci zamýšleli nad otázkami jako Co bude microbit měřit (krevní tlak? srdeční pulz? dýchání? pocení?)?, Jak to bude měřit? (Co se děje s lidským tělem, když je ve vlhku? Proč například nemám používat fén ve vaně?)
A ještě měli popsat, co bude micro:bit dělat. A tohle byl kámen úrazu. Jednoduše se vyjádřit. Když jsem se žáky mluvila, bylo to samé jako to, tak to, tam to … Trvalo to.
Pak už se pustili do programování.
Aby detektor mohl reagovat na pocení, potřebovali jsme zvětšit plochu, které se bude vyslýchaný dotýkat. Aby se mohl pěkně potit. To jsme vyřešili lžícemi.
No, a pak už pravda vítězila. Nebo ne?
P.S. Celou hodinu jsem se nemohla zbavit myšlenek na Cimrmanovu Vraždu v salonním coupé. 🙂
Vyslýchaný má pocit, že mu teče do bot.