Mapy se mi vždycky líbily. Vůbec nevím, proč mě tak stále uchvacují. I ty papírové, i ty elektronické. Mapy mám rád, a proto je zařazuji i do výuky. Od doby, kdy jsem začal pracovat jako učitel, jsem měl po ruce neustále nějakou mapu. Učit dějepis bez mapy, to snad ani nejde.
Vzpomínám si, jak jsem, si na začátku učitelské kariéry některé mapy i překresloval a posílal studentům obrázky po třídě. Fyzicky. Byl to rok 1994. Mně se mapa moc líbila a nemohl jsem přece studenty o mapu ochudit. Dokonce si vzpomínám, že to byla mapa území, kterému vládli Lucemburkové jako čeští králové. Kde asi skončila?
Mapování mělo určitě vývoj. Nastala fáze kupování map a knih s mapami včetně různých atlasů. Ale jak to budou ti žáci používat. Dobře, některé nástěnné mapy měly povrch, na který se dalo psát. To bylo super, ale interaktivní byli jen ti, kteří u mapy a tabule stáli. Výrobci začali vyrábět i mapy ve formátu A3, zalaminované, hurá, můžeme pracovat všichni. Ale co když chceme v mapách tvořit různé značky? A sdílet je? A komunikovat o nich?
Tak to už je moje Google éra. Vzpomínám si, že jsem objevil možnost tvořit mapy. Hned jsme to využili v dějepisu a také v Digital Learning Day – zapojila se do něj celá naše komunita PEPOUŠů (PEdagog POstižený Učitelským šílenstvím). Dokonce jsme pořádali i Letní školky a dělali si v mapách nákresy cest. Byli jsme i na exkurzi, tenkrát to byla výstava o sv. Anežce České (2012). A to už je ta fáze, kterou Vám chci ukázat.
Kudy na 1. Pepoušovu školku. Itinerář exkurze na výstavu o sv. Anežce České
V začátcích to nebylo vůbec nic jednoduchého. Ne všichni žáci byli vlastníky Gmailu. Ve třídě jsme měli jen jeden počítač, nebylo možné být každou hodinu v počítačové učebně. Dobře, poradili jsme si. Zaznamenávalo se do mé mapy přihlášené na můj Google účet, postupně si žáci zjišťovali údaje – myslím, že první byly gotické katedrály – zapichovali špendlíčkem do elektronické mapy a dodávali tam informace, případně fotky. Ano, seznamovali jsme se i s autorskými právy. Udělal jsem Vám několik printscreenů z různých projektů. Na všechny vzpomínám rád. A taky vzpomínám na to, jak mi mapy pomáhala testovat moje dcera – té jsem jméno nezačernil.
Do prvního Digital Learning Day jsme si dali se žáky jiný závazek. Zajímalo nás, odkud jsou potraviny, ze kterých ve školní jídelně vaří oběd. Požádali jsme vedoucí školní jídelny, aby nám kopírovala faktury surovin, bylo v nich uvedeno také místo původu. Ve fakturách jsme si tato místa označili a zanášeli do map. Hledal jsem ten projekt a asi jsem ho smazal, neeee, nakonec jsem mapy našel. Jsou ve sdílené prezentaci – když je sdílená, tak si ji můžete prohlédnout. Zjistíte, že jsme pracovali ve třech skupinách, stačí kliknout na odkaz – slide č. 6.
A jak to souvisí s dějepisem?
Nejdřív jsme se museli s tímto nástrojem seznámit, abychom ho mohli využívat. A aby ho mohli používat i kolegové v jiných hodinách. Bylo to zajímavé, nemohl jsem hned začít s gotickými katedrálami. Navíc jsme se účastnili přímého přenosu s DLD – za pomocí kamery přes předchůdce Google Meet (Hangout) – v dubnu 2012! Učili jsme se přijmout to, že jde o přímý přenos, učili jsme se v něm prezentovat, důvěřovat si, pomáhat si, dávat také bezpečnou zpětnou vazbu, ocenit se, sebehodnotit. Učili jsme se zodpovědnosti za část práce, kterou jsme slíbili vykonat. Myslím, že na to budeme vzpomínat všichni, učitelé organizátoři i žáci účastníci i prezentátoři. Jedním slovem – adrenalin.
A mapy používám do dnes. Trochu se nám vyvinuly, všichni máme Gmail, sdílíme si práva a oprávnění důležitá k tvorbě, připadá nám to běžné. Do jedné mapy vkládáme další vrstvy, využíváme ji vícekrát, dokážeme ji vložit do vzniklé Učebny… je toho moc.
Tak jdeme na to, ne?
Tak jo, jedna mapa pro Vás, na vyzkoušení. Snad jsem to dobře nasdílel. Instrukce najdete v levém sloupci. Vyzkoušejte to, naučíte se a budete moc vrhnout do Vašich hodin. Tohle je nástroj, vy vymýšlíte filozofii, pedagogický rozměr.
Obrázkové instrukce:
Slávek Hora mapující