Příběhy. Historky. Mám je ráda, ale nedaří se mi je psát. Ale vlastně, proč bych je měla psát já, že jo.
Letos na @Bettshow2019 jsem se jako řečník účastnila akce pro učitele nazvané Teachmeet. Posledním vystupujícím byl ALAN O’DONOHOE, který vystoupil s příspěvkem Vyber si své vlastní dobrodružství. Představil (velmi poutavě) jeden z nelineárních příběhů a já byla ztracená. Dračák v online podobě … Takže do vyzkoušení tvorby příběhu nebylo daleko. A nemohla jsem se dočkat hodin angličtiny.
Děcka hrála se mnou. Vypadalo, že se baví už od první chvíle. A to i ta, kterým se angličtina moc nedaří. Pracovali jsme na ipadech v prostředí twinery.org, koho ve skupince nepolíbila múza, chopil se přepisování. Překvapilo mě, že se to nikdo nesnažil odbýt.
Nasdílení příběhů z ipadu do počítače bylo dílem chvilky. Pak mi ale zabralo nějaký čas, kdy jsem se snažila přijít na to, jak příběhy zveřejnit. Mělo by fungovat prostředí philome.la, které ale ve chvíli, kdy jsem se s tím prala, nějak nefungovalo (nemohla jsem se přihlásit) (teď, když píšu tenhle článek, už přihlášená jsem, asi to byl nějaký momentální výpadek). Takže jsem našla i další možnost, jak příběhy sdílet, a to starý dobrý sweb.cz.
Příběhy jsou tady. Věnujeme jim ještě jednu hodinu – přečteme si příběhy ostatních skupin a zkusíme objevit chybky.