Před nedávnem jsem psala, že v osmé třídě pracujeme na modelech zrcadlového labyrintu. Teď jsme práci dokončili.
Pár postřehů z naší práce, nejen z tvorby labyrintů, ale i z toho, jak jsme se za tenhle skoro rok posunuli.
Na začátku roku jsem si řekla, že bych ráda žáky podpořila ve schopnosti porozumět psanému textu. Už od začátku roku tedy pracujeme na tom, že zadání píšu (za pomoci resp. po diskuzi s umělou inteligencí) co nejsrozumitelněji na padlet. Během roku jsem tam žákům začala přidávat i checklist toho, co je potřeba mít splněno … a postupně od toho zase upouštím. Myslím, že svou roli checklist splnil, žáci se teď v textu lépe orientují a opravdu odevzdávají to, co je potřeba.
Práci si také musí na začátku naplánovat – věnujeme tomu klidně i celou hodinu, kdy ve skupinách plánují, co budou dělat, jak a kdo co přinese. Zpočátku jsme se potýkali s „… XY tu není a měl přinést to a to a my to teď nemáme, co máme dělat?“. Teď už je to spíš o tom, že si materiál půjčí od jiné skupiny, nebo řeknou, že jdou pomáhat jiné skupině a svou práci stihnou příští hodinu.
Zdá se mi, že si docela zvykli na reflexi práce. Pomalu mizí odpovědi „všechno“ a „nic“ (ale opravdu pomalu).
A tady máte pár fotek hotových labyrintů.