Pokud vám titulek něco připomíná, tak ano, máte pravdu, jsou to lodě. Ta hra, která nám zpříjemňovala školně normalizační nudu přelomu 70. a 80 let. Hlava se nehlásí, když nemáš, neptej se, neříkej, že tomu nerozumíš, protože… Zkušenější vědí. Odpustil jsem, ale nezapomínám. Čtverečkované sešity prostě byly oblíbené, ale moc se ve škole nevyskytovaly, protože hrozilo zaujetí piškvorkami, nebo právě zmiňovanými loděmi.
Napsal jsem si suplování. Už zase. Do pětky na novou informatiku. Tam jsou tyhle hry jako dělané, v podstatě kamkoliv ve škole je taková hra žádoucí. Co všechno jsem na ní dokázali vysvětlit a ukázat. Pravda, grafický design je jiný, i s nápovědou, ale tak se to asi má. Ještě ve vlaku jsem hledal sw podobu hry, kterou také mám, ale už není ke stažení, hrát si můžu já, v účtu na AppStoru ji stále mám. Ale to bych žáky ochudil. Podklady jsem dostal od kolegyně, podělím se o ně, protože jsou veřejně dostupné na tisknulevne.cz.
Jdeme hrát. Zásadní otázka zní, jestli takovou hru znají – prý ano. Rozdáváme podklady.
Zadívejte se na informace, jestli pochopíte, co máme dělat? Nikdo nic neříká, nikdo se nehlásí.
Když se prý hlásíte, mozek přestane přemýšlet nad dalšími variantami, dávám proto časový limit, abychom vymysleli cokoliv, co mě napadá, když se zadívám, přečtu si, položím otázku – třeba minuta, dvě… A pak se můžu ptát kohokoliv. Odpověď nemusí být nutně správná, povídáme si o té „správnosti“ se žáky. I z největší hlouposti se může zrodit geniální myšlenka. A nikdo nemá právo se mi smát. Jedna z prvních dohod, kterou uzavíráme ve třídách.
Odhalujeme pravidla. Těší mě, že si z loňska pamatují adresování buněk. Následuje přípravná fáze. Musíte si ta plavidla namalovat.
Můžeme si mezi sebe dát zástěny?
Zřejmě jim někdo prozradil cosi o opisování. Já bych spíš chtěl, aby získali sebekontrolu a nekoukali tam, kam nemají, ale dobře, domluvíme se na použití této berličky. Jdeme hrát. Třída se proměňuje ve špitající námořní důstojníky, kteří se snaží zasáhnout protivníka ve čtvercové síti. Trénujeme půlmetrový hlas, což je v herním zápalu o dost složitější. Daří se.
Přestávka, zvedněte obě ruce, přestaňte povídat.
Tohle zařazuji záměrně a pravidelně, protože ne všichni musí pochopit pravidla.
Nějaká dobrá rada, postřeh pro spolužáky? Kolik je tam celkem těch políček?
Máme rady a postřehy, obnovuji hru. Přestávku zařadíme ještě několikrát, je třeba povídat si o tom, co se děje na našich mořích a bitevních polích. Hlídám čas, protože chci ještě provést sebehodnocení a hodnocení,
Konec.
My jsme ještě nedohráli.
To nevadí.
Napsal jsem na tabuli dvě otázky, nedokončené věty:
Co se mi dneska dařilo?
Za co bys dnes ocenil spolužačku, spolužáka.
Limit na přemýšlení…
A jdeme zkoušet já výroky. Zpočátku to je težké, ale postupem vět se nám začíná dařit. Přispíváme tím tak ke zlepšení vztahů ve třídě, ty jsou v poslední době nějaké nahnuté, souvisí to s věkem, s uvědomováním si své role ve třídě a škole… Je to složité, však to znáte. A také to byla dnešní poslední hodina, bylo nutné nějak ten den ukončit, jinak než obligátním „tak se tady mějte a já se zase přijdu podívat“. Balíme a jdeme do šaten s tím, že lodě dohrajeme při první volné chvíli, tedy s někým jiným, protože si podklady vybrala asistentka Jana. Třeba při nejbližší češtině, matematice, přírodovědě… Kdykoliv. Vztahy ve třídě je nutné tvořit, procvičovat, není možné je jen předpokládat.
Ilustrační fotky z práce žáků páťáků.
Krásné dny