O tom, že jsme se konečně mohli účastnit osobního setkání v rámci projektu Erasmus+ Giants, jsem už psala v předchozích dvou článcích (Crossword labs a Pythagorův pohár). Slíbila jsem ještě jeden, tak dnes slib plním.
Setkání probíhalo skoro jako za předcovidových časů. Skoro proto, že žáci nebydleli v rodinách, ale spolu s učiteli v hotelu. Tedy v našem případě ve dvou apartmánech. Na jednu stranu mě mrzí, že si žáci nemohli užít řeckého žovita v rodinách, ale tohle společné soužití a starání se o sebe taky mělo něco do sebe.
Na partnerské škole, která se nachází na předměstí Chanie, ve vesnici Tsikalaria, se žáci zapojili do tříd. Pro partnerskou školu tohle zorganizovat nebylo snadné. Jde totiž o malou školu, do které umístit najednou skoro 30 dalších dětí nebylo nic jednoduchého. Ještě, že bylo po většinu času dobré počasí. Spolu s řeckými kamarády tak všichni mohli trávit přestávky i část vyučování venku.
Výuka na partnerské škole začíná v 8:15, končí v 13:15. Před vyučováním se všichni shromáždí před školou, s učitelem pak jsou do třídy. Tohle tedy dodržují hlavně prvňáci, ti starší už do tříd dorazí sami. Děti mohou ve škole zůstat do půl čtvrté. V době po vyučování si hrají a dělají úkoly. Škola má dvanáct tříd, žáci do ní chodí od první do šesté třídy. Třídy jsou opravdu maličké. Když má škola tříd nedostatek (třeba musí mít covidovou místnost), musí nějakou větší přepažit.
Ve škole není jídelna, pro žáky se nevaří. Najdeme v ní jen něco jako bufet. Žáci, kteří zůstavají ve škole déle, si nosí do školy obědy, které jsou jim před koncem vyučování ohřáty.
Program pro nás byl připraven nejen na dopoledne, ale i na odpoledne i večer. Sdružení rodičů uspořádalo na dvoře školy slavnostní setkání s vystoupením folklórních skupin a nikdy a nikde na Krétě nechybějícím dobrým jídlem.
Ve škole jsme strávili nabitý týden, kromě workshopů, o kterých jsem už psala v předchozích článcích, jsme se učili vařit krétská jídla, také vyrábět hudební nástroje a samozřejmě jsem se účastnili výuky. Učitelé ve škole se vzdělávají v metodice Flipped classroom (převrácená třída), tak jsme také měli možnost nakouknout pod pokličku.
A v programu byl i vyhrazený čas na poznávání historie Kréty a vesnice, ve které škola stojí.
Rozloučení nás všechny dojalo. Žáci tsikalarijské školy nemohli uvěřit, že už se nevrátíme. Když jsme v pátek odjeli, pověsili se prý všichni na vrata a na plot a debatovali o tom, že není možné, že bychom odjeli napořád, že prý se v pondělí, nejpozději v úterý, vrátíme.
Kéž by.