Je libo párty hru do výuky?

Říká se, že nejlepší přípravy jsou „schodišťovky“, nápady, které vás napadnou, až když už se po schodech blížíte do třídy. Tohle můžu podepsat. Pak jsem si taky všimla, že o super věcech se člověk dozvídá jen tak mimochodem, mezi řečí, když jde třeba o prezenční školení, tak je to typicky během přestávek na kávu. Nebo ve škole během takového pátečního odpoledního povídání s kolegy o všem možném a o ničem.

No a během jednoho takového pátečního povídání říká kolega (díky Nicku): „Hej, znáš Gartic Phone?“ (on sám ho taky získal během povídaní s jiným kolegou).

Už asi víte, že mě baví ve výuce používat hry, aplikace apod., které původně pro výuku určeny nebyly. A že jich je. Tak třeba qr kódy. Ty původně neměly s výukou nic společného. A Gartic phone je taky původně párty hra, hraje se online, v prohlížeči, na jakémkoli zařízení a může ji hrát až 14 hráčů.

Jak se hraje? Ten, kdo hru zahajuje (bude pak jedním z hráčů) klikne na tlačítko Start.

Z nabídky vybere variantu hry – my jsme hráli tu variantu normální (počet kol je stejný, jako počet hráčů). Co nabízí ty další možnosti budu muset ještě prozkoumat. Hráčům, které chceme do hry pozvat, se nasdílí odkaz, který si zkopírujete kliknutím na tlačítko Invite. Hráči se do hry přihlásí – vyplní své jméno (nebo přezdívku, to už je na vás, jak se s žáky domluvíte). Pak už můžete spustit hru kliknutím na Start.

Nejprve se všem hráčům zobrazí řádek pro zápis nějaké věty. Věta by měla bláznivá, je to přece původně párty hra. My jsme si dali před zahajením hry práci s tím, že jsem si ukázali, jak bláznivou větu vymyslet a každý si jednu větu připravil.   Když má každý hráč zapsáno, hra se posune dál.

Teď už jsou všechna kola omezena časem. V tomhle kole přijde každému hráči věta, kterou napsal někdo ze spoluhráčů a potřeba ji nakreslit. Tohle byla věta, která přišla jednomu z hráčů.

A tohle je obrázek, který ten hráč nakreslil.

Někdo další, kdo pak tenhle obrázek dostal, o něm napsal tuto větu.

A další obrázek k téhle větě byl tento.

A tak dál. Trochu to připomíná Tichou poštu.

Na konci hry se objeví rekapitulace. U každého z hráčů je možné si prohlédnout posloupnost toho, jak se věta proměňovala (viz předchozí obrázky) nebo naopak zůstávala stejná.

Co jsme během hodiny zažili? Zopakovali jsme si některá slovíčka, někteří se možná naučili nová. Museli jsme reagovat docela rychle (čas pro zapsání věty je dost krátký). Museli jsme zapojit kreativitu (někomu se dařilo více někomu méně, jedny létající nůžky byly přímo výstavní). Zažili jsme legraci i po hodině – někteří žáci chtěli zůstat a prohlédnout si všechny vzniklé rekapitulace.

Asi jste poznali, že šlo o hodinu angličtiny a distanční výuku. A co u vás, půjde to použít během nějaké hodiny?