Pojďme se mrknout, jak můžeme místo vajíček využít micro:bit … i když ne na Velikonoce.
Vážně vzrušující výzva vznikla tak trochu z nápadu umělé inteligence. Síly v sedmičce s pracovním listem se nám všem trochu zajídaly, tak jsem spolu s AI přemýšlela o nějaké zábavné možnosti, jak si probrané síly procvičit. A AI mi připomněla vajíčkonauta (a pak vymyslela název aktivity).
Takže, jak dopravit náklad, v našem případě syrové vajíčko, bez poškození na neznámou planetu? Zadání znělo vyrobit přistávací modul, který by vajíčko ochránil. Postup byl – navrhnout, vyrobit, otestovat, vylepšit, otestovat, vylepšit … a pak vložit vajíčko a pustit, vlastně přistát.
V sedmičkách je 30 žáků, učím dvě, skupiny byly po třech … a pokusů nepočítaných … Cenu vajíček všichni známe, tak jak to zařídit, aby nás tahle výzva nezruinovala? Ano, pomohl microbit. Odkaz vede na stránky, které obsahují napady na vědecké experimenty s micro:bitem. Mezi nimi najdete experiment Upuštěné vejce.
Micro:bit jsme vkládali do vyráběných přistávacích modulů. A s napětím po každém zkušebním pádu hledali, zda ukazuje křížek nebo nic.
Testování a vylepšování přistávacích modulů trvalo asi tři vyučovací hodiny. Ti, kteří byli hotovi dříve, vytvářeli návod na výrobu svého modulu – forma byla volbou skupiny (kresby, popis, vznikla i hezká videa).
Cely postup práce žáci zaznamenávali na Padlet. Nakonec tam měli: prvotní plánek přistávacího modulu, fotografie z výroby, program, kterým naprogramovali micro:bit, návod na výrobu výsledného modulu a odpověď na jednu z otázek – co bych příště mohl udělat jinak, aby se vajíčko nerozbilo a co způsobilo, že se vajíčko nerozbilo.
Klíčovým byl den D, tedy P – tedy pádu vajíček. Vajíčka jsme pouštěli z výšky jednoho patra. Zaznamenali jsme, jak vypadalo vajíčko uložené v modulu před pádem. A pak po pádu. Někdo pád modulu natočil na video.
Jak to tak bývá, někomu se dařilo více, někomu méně. Jedna třída dostala na planetu skoro všechny vajíčkonauty (jeden přistání nepřežil), druhá jich tam dopravila jen polovinu.