Tento týden jsem měla možnost strávit na malé španělské škole v městečku Navàs. Městečko leží asi hodinu a půl jízdy od Barcelony.
Školu navštěvuje 200 žáků od 0 do 12 let (šestá třída). Pokud se divíte té nule (já jsem se divila) tak ano, do školy mohou chodit i takhle mladé děti. Část, kterou bych nazvala školkou, byla v jedné části budovy, do další části chodí starší děti. Podle slov zástupkyně je škola polosoukromá, většinu peněz dostává od státu, ale protože vyučování trvá o hodinu déle, než je běžné v jiných školách, rodiče si tuto hodinu doplácejí.
Vyučování začíná v devět a končí v 17:00. Od 13:00 do 15:00 je přestávka na oběd. Je dlouhá, protože skoro všechny děti chodí domů na oběd. Když jsem se bavila s učiteli, říkali, že se jim zdá příliš dlouhá, kdyby trvala hodinu, děti by oběd stihly (městečko není velké) a pak by všichni mohli končit dřív. Sama jsem viděla, že zejména menší děti jsou před pátou už unavené a o učení se v té době moc mluvit nedalo.
I když škola končí v pět, děti pak chodí na mimoškolní aktivity, většinou sportovní, ale i třeba výtvarné a některé chodí na výuku jazyků, zejména angličtiny.
Jednotlivé hodiny trvají hodinu, bez přestávky mezi nimi. Během dopoledního bloku mají všechny třídy půl hodinovou přestávku, kterou tráví na školním hřišti. Tuto přestávku mají od dob covidu pro každou třídu v různou dobu. Na hřišti je tedy v jednu dobu jen jedna třída.
V polední pauze jsem se měla možnost podělit s učiteli o svoje zkušenosti s využíváním digitálních technologií ve výuce. Také jsme plánovali možnou další spolupráci, ať už v rámci eTwinningu nebo Erasmu.
