Sraz na letišti je ve 4:40 h. Sotva držíte oči, ale mozek víří nadšením, navíc kolem sebe máte stejně nadšené kolegy, čímž zdravíme Libora a Ivu, kteří s námi cestují také a pak 50 členná výprava VISKu. Díky i jim za to, že akci organizují.
Jo vy ještě nevíte, co to je za akci? No přece Bett Show v Londýně. A my se účastníme už po několikáté, protože to si prostě nemůžete nechat ujít.
A o co jde?
BettShow je největší veletrh digitálních technologií v Evropě – roboti, robůtci, podpůrné systémy pro řízení výuky, sběr dat a vyhodnocování výsledků práce žáků, didaktické systémy a projekty. Nedílnou součástí je i nábytek a nabíjecí systémy.
Chystá se něco zásadního? Vaše tři největší objevy?
Takové otázky se nám objevují u postů na sociálních sítích. Rozpačitě po sobě s Petrou koukáme a říkáme, že asi nic tak zásadního jsme neviděli, spíš jednotlivá vylepšení. Celým posunem vpřed je možná hlavně to, že se začínáme ptát po procesu, jak se to naučíme, jak na to půjdeme. Uvědomění si, že to bude stát nějaký čas a my nebudeme spěchat, že projekt zahrnující veškeré myslitelné kompetence bude trvat přes půl roku a že nám z něj nemusí vylézt naprosto identická záležitost u všech účastnících se týmů.
Celkem to shrnul i Teach Meet (krátká vystoupení učitelů, kteří se chtějí podělit o inspirativní praxi), který jsme absolvovali v závěru naší čtvrteční návštěvy. Graf jedné kolegyně hezky ukazuje, jak dosáhneme kýženého kritického myšlení, které je v centru našeho zájmu (tedy aspoň v to doufám) – budování digitálních dovedností, datová gramotnost, statistická gramotnost, informační gramotnost, průnikem je tedy opěvované kritické myšlení. Je asi jedno, že to je z jiného státního kurikula, my si s tím poradíme taky.
Asi největší radost jsme ovšem měli jako staří dětinové z plyšových medvídků a robůtků. A ty si vezeme i domů. Ještě jsem se tu potkali se spoustou Čechů, třeba jsme hodili řeč s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem – předesílám, že mě doma čeká návštěva ČŠI, potkání se s týmem v NPI ČR, i zástupcem firmy Profimedia panem Pavlem Borovičkou. Obrovským zážitkem byla i návštěva tradiční londýnské hospody The Feathers, kde hluk po celé tři hodiny setrval na úrovni minimálně 87 dB. Ještě teď mi píská v uších. A nepomohla nám ani tišící gesta, zkusil jsem tleskací, zvedání ruky… Nic.
Takže Londýn dovolal, omlouvám se Janu Masarykovi tam nahoru, zas tak závažné sdělení to nebylo. Budeme se těšit na setkání s vámi v ČR i na další ročník Bett Show v roce 2024.
Petra a Slávek ještě v Londýně