Před časem jsem napsala článek o tom, jak s deváťáky tiskneme hru. Jak jsme s tvorbou hry pokročili?
Máme název. Žáci dvou tříd navrhli možné názvy a hlasováním vybrali název. Bude to Čakovický elektrikář (hned v závěsu se umístil název Obvodovačka).
Hned, jak jsme měli název, mohli jsme pracovat na krabici. Vzali jsme jednu z krabic, které jsme měli k dispozici a vymýšlíme ji „šatičky“. V krabici jsou vytištěné dílky (budou v neprůhledném sáčku, aby je bylo možné vytahovat poslepu), 32 kartiček se zadáním a návod. Na spodu krabice bude výčet vložených kostiček.
Jednu hodinu jsme věnovali tvorbě návodu. To byl oříšek, nebo spíš ořech. Napsat smysluplný návod vypadá jednoduše, ale … O tom, jak dlouho to trvalo, radši psát nebudu. Teď ho ale máme. Už podle něj hrála jiná třída a vypadá to, že je srozumitelný.
Ještě obsah krabice. Počet vytištěných dílků hry byl taky oříšek. Nyní jsou napočítané tak, že by hra měla jít v pohodě dohrát, i když si všichni hráči vytáhnou tu „nejdílkovatější“ variantu karet.
Sečteno a podtrženo – máme prototyp (jen ho musíme doobléknout a ušít sáček na dílky).
Co teď se hrou dál? Uvidíme. Dám vám vědět.