Dneska už je skoro zítra, chybí asi 10 minut. Ještě nemám článek na blogu. Celý týden jsem v poklusu, tedy v rozjezdu. Pondělí jako konzultant v ZŠ a MŠ Malšice, odpoledne představuji iPady a mobilní učebnu v jednom MAPu. V úterý výuka v ZŠ a MŠ Chraštice.
Tak na to se moc těším. Se šesťáky budeme programovat ve Sratchi podle videonávodu. Zkusíme návody na 5minCoding. Jednoduché a srozumitelné, to by mohlo fungovat. A fungovalo, většina žáků splnila všechny tři úkoly, povinný byl jen jeden. Prostě dostali svobodu. V devítce bychom měli dodělat infografiky, jenže je potřeba docvičit divadlo (představení pohádky Tajemství staré bambitky, každý rok deváťáci hrají nějakou pohádku) – dáváme tomu přednost a infografiky nám zbývají na domácí práci a na… na příště. A v sedmičce doděláváme animáky. Z těch mám radost, z těch animáků i ze sedmáků. Všichni tedy nepracují tak, jak mají, ale výsledek je. Domluvím, jestli je možné zveřejnit, a příště, příště třeba uvidíte.
Přejíždím do Kutné Hory – setkání průvodců v rámci Eduzměny, navíc ve středu kromě porady a získávání informací ještě Metodické centrum digitálních kompetencí. Aktivita s iPady, rozmluv známého rodáka z Kutné Hory. Jedu domů, článek stále nemám. A ve čtvrtek ráno začínají obhajoby v kurzu ICT koordinátorů. Je 13:00 h, obhajoby za námi. Přejíždím do centra Prahy.
Jo ty jsi v Praze?
Ano, protože je 2. června a dneska je vyhlášení učitelské ceny Global Teacher Prize Czech Republik. Ve Valdštejnské zahradě. To si chci užít, ale stále nemám ten článek. Cukrárna ve Werichově vile, dvojka vína s Petrou Boháčkovou, jdeme do zahrady.
Nemáš ten článek!
Setkávám se s přáteli, kamarády, některé vidím prvně v životě, známe se na placato z videokonferencí. To vůbec nevadí, jako bychom byli staří známí. A při některých projevech na schodech Sally Terreny mi dochází, že vlastně nic nemusím, že si tenhle podvečer a večer chci užít. A že vám chci tenhle pocit zprostředkovat. Že když nechcete, tak vlastně nic nemusíte, a že je to osvobozující pocit. Určitě bych to nemohl udělat pokaždé, ale dneska to tak zůstane.
A tak jak to aspoň dopadlo? To bys mohl prozradit.
Tak to můžu. Vlastně všichni, kteří se dostali do semifinále, kteří vyplnili přihlášku a vůbec byli nominováni, to jsou pedagogičtí hrdinové. A máme jich víc, jen je třeba na ně ukázat, přesvědčit je, že práce, kterou dělají, je dost důležitá. Ovlivňuje totiž budoucí generace, i to, jestli budete studovat dál, jak budete mít vzdělávání v lásce.
Tak, a jak to dopadlo? Třetí byla na schody vyzvána Bára Havířová, druhé místo patří Danu Pražákovi a první místo Magdě Málkové. Byl to prima večer, plný rozhovorů, sdílení, myšlenek i smíchu.
No a tys ten článek napsal.
Napsal, tak snad vám k něčemu bude. A pár fotek z večera mám také, tak se podívejte. Příště třeba s námi budete i vy. Moc si to přeju.
Slávek Hora