To vás z všechno spadne a máte chuť prozkoumávat to úžasné město. Máte čas a máte klid, zajímavá místa k prozkoumání. Je jaro a vy se chcete na město podívat jinak, než jste se na něj dívali minule a ještě před tím. Hodlám vám to dnes zprostředkovat.
Tak předně si všímáte neobvyklých scén. Vyrazíte ráno do City od London. Svítí už slunce, hledáte zahradu v kostele, který měl velkou smůlu, přeházíte rušnou Eastcheap, samozřejmě že po přechodu, obracíte hlavu na všechny strany, protože ta jízda aut vlevo, to je teda něco. Do oka vám vnikne mlžný opar v ranním protislunci a rýsující se věže Toweru. Úplně vás to zmrazí. Jeden snímek, druhý a ještě třetí s tradičním londýnským taxíkem. Tenhle snímek pak byl upraven a už mířil mezi vás. Podobně vznikl i snímek s odrazy City ve výloze obchodu. A cestou do Postman’s park u Bank of London pak skupinka zaměnstnanců z místní rekonstruované budovy pravděpodobně na přestávce. Už ani nesvačíme, nepijeme kávu, zajímá nás svět kolem nás, ten virtuální. Aneb bez mobilu ani ránu. Snad pánové nebudou mít problém v zaměstnání. To bych rozhodně nerad.
Oáza klidu v City – kostel, který měl dost smůlu, poslední ránu mu zasadilo bombardování Londýna za 2. světové války. Tak z něj udělali zahradu. Schválně, najděte si historii od St Dunstan in the East Church. To už je s kávou a croissantem. Svačinka a kochání se. Tak vytáhnete z batohu křišťálovou kouli, už vyloženě zahálela, a taky nasazovací lupy na fotoaparát mobilního telefonu. Je tu i fontána. Tak to si pohrajeme i s hloubkou ostrosti. Kvetoucí keř kamélie vybízí k marofotografii a vyzkoušel jsem i jeden klip s filtrem, Petra Boháčková se rozzářila. No posuďte sami. Cestou se uličkami mihne také svatopavelská katedrála, tenhle snímek už mám, ale vyfotíte to znovu, co kdyby, že?
Po cestě se objevují také louže, nakoukněte do nich. Překvapil mě prostor Leadenhall v City, bylo právě po ranní očistě ulice, louže byly, byl by hřích nenakouknout do očí velkoměsta. Co se v nich zrcadlilo, to jsem vám nafotil. Pokud vám ten prostor něco připomíná, tak vězte, že tvůrci filmů o Harry Potterovi se zde nechali inspirovat a podobný prostor vytvořili pro Příčnou ulici ve filmových studiích.
Město se hodlalo svými odrazy předvádět dál, třeba na nábřeží u Tower Bridge před novou londýnskou radnicí. Chtělo ukázat své druhé obchodní centrum v Canary Wharf. Pomohl jsem mu převést snímek do odstínů šedi. Nedalo pokoj ani večer v restauraci. Sice už Fish and Chips neměli, ale světla se zrcadlila. V telefonu a iPadu. Mám je. Svůj iPad jsem musel tedy trochu vyleštit. Neupraveno, abyste z toho měli všechny informace.
Křišťálová koule si zahrála hlavní úlohu i v Postman’s Parku. Měli tam na ní krásný žulový sloupek. V tomhle parku objevíte keramické děkovné cedule – těm, kteří někoho v City zachránili. Příběhy to jsou dojemné.
Všudypřítomné jaro se vám do fotek také dere. Kamélii jste už viděli. Třešně v Bletchley parku a pomněnky v Postman’s Park jsem musel zachytit. Mám spousty narcisů, hlaváčků a orsejí, to už je takové běžnější. A navíc to ještě nebyla ta správná fotografická atmosféra.
A pak se taky koukněte směrem nahoru. Často míjíme věci, které jsou zajímavé, krásné, inspirující. Třeba hotelové nádvoří. Zdánlivě nezáživná záležitost plná lidí, dopravních prostředků, vtírajícího se hluku z ulice. Koukněte nahoru i v hale domů, takhle vznikl prosklený strop vily v Blatchley. Tak hlavu vzhůru. Při tom tedy rozhodně dávejte pozor na londýnskou dopravu, to je blázinec. A co kdybyste ještě koukli přes něco. Třeba přes sklo s vyleptanými písmenky – Blatchley Park a jeho šifry na dveřích do muzea.
Super pohledy nabízí město večer. Jižní nábřeží a před vámi přes den navštívené City. Září do houstnoucí tmy. Kýčovitý snímek, koukneme na něj přes zábradlí zastřešené haly Hay’s Galleria. Těmhle snímkům se říká bokeh, tak abyste to věděli.
Co kdybychom také zkusili nějaký pohyb, na fotce. Zkusíme tzv. živé fotky a udělat z nich statické pomocí dlouhé expozice. Jak se to podařilo, může posoudit na parním stroji, který do 70. let 20. století zvedal mostovku Tower Bridge. Nádherný stroj, vyleštěný, házel odlesky jako nový. A kolo se točilo. Počkáme, až se bude pohybovat pomaleji a nasnímám živou fotku.
Co teprve taková procházka po skleněné lávce se zrcadlem nad vámi v Tower Bridge s kreativními přáteli – Petrou Boháčkovou a Ivou Jelínkovou. Nápady to jen sršelo a tohle jen zlomek toho, co jsme nafotili.
Na závěr jsem si nechal Poštovní muzeum otevřené v roce 2017. Něco se mi mihlo před očima, když jsem okukoval klasickou britskou červenou telefonní budku na dvoře muzea. A bylo to, vyfoceno. Obrovskou radost mi udělala kompozice na britské známce. Konečně. Jsem jako Modrý Mauricius. To už má snad nějakou hodnotu. Pravda, to jsem nefotil já, to připravená atrakce v muzeu. Díky za ni i za tu vysokou úrověň expozice i s poštovním vláčkem do podzemí Londýna.
Snad se mi podařilo přenést trochu mojí kreativní londýnské nálady i mezi vás. Nezapomeňte sledovat svět, dívat se na něj různými pohledy, neztraťte nadšení a hlavně úsměv. Ten dělá divy.
Slávek Hora