Tuhle jsem zaslechla, že prý čtení se dá učit jen v hodinách českého jazyka.
Ale houby.
Některé z čtenářských technik klidně můžeme zařadit i do hodin tak češtině na první pohled vzdálených, jako je fyzika.
Třeba čtení s předvídáním.
Jde o techniku, kde žáci čtou stejný text, který dostávají postupně na kouscích papíru, nebo je text graficky rozdělen na části. Asi takhle:
Žáci přečtou první část, zapíší si, o čem přečtená část byla a zkusí odhadnout, o čem bude další část. Pak si svoje nápady prodiskutují ve dvojicích nebo i ve větších skupinách.
A tak jsme v hodině fyziky, kdy jsme se učili o tření, postupovali i my.
Text napsal Marek Veselý, který napsal 14 mini povídek, ve kterých něco není správně (vždycky z hlediska fyziky). Jednou z nich je i text Kdo maže, ten jede.
Na závěr hodiny ve zbytku času skupiny napsaly vlastní minipovídku o tom, co by se stalo, kdyby paní učitelka „takhle otočila kouzelným prstenem a všechno tření teď zmizelo“.
Takhle, skupiny psaly, jen jedna nic. Když jsem se ptala, proč nepracují, jen pokrčili rameny a řekli: „Tření zmizelo, nemůžeme psát.“
A tak to je – vždycky mě překvapí.