Tuhle otázku dost často dostávám na seminářích a webinářích, při rozhovorech, které se mnou někdo dělá. Příležitost pro zamyšlení.
Kde se vlastně inspiruji?
Nejčastější inspiraci přichází sledováním inspirativních lidí na sociálních sítí. Z řadou inspirativních lidí mám tu čest spolupracovat, sleduji jejich odborné blogy, oni sledují zase moje články na dejtemipevnybod.cz.
Nejsilnější inspirací je ale samotná návštěva škol, inspirativních škol, škol, které jsou na nějaké cestě. Těch, které vědí, kam jdou, jaký mají cíl, mají nějakou vizi, zajímavou vizi, různě sdílenou vizi.
Protože pracuji v posledních měsících pro projekt Dobrá škola a Dobrá škola II v AISIS Kladno, měl jde možnost podívat se do školy, kterou jsem chtěl navštívit celá léta, povedlo se mi to až v první červnovém týdnu 2021. Jednalo se o Soukromou sportovní základní školu v Litvínově. S vedením školy se znám celá léta, moc se mi líbí jejich přístup k žáků… prostě k celé komunitě, kterou škola tvoří.
Šel jsem se podívat na hodiny informatiky, to mě zajímá. Práce ve skupinách. Blu-Boti, ozoboti, po okraji učebny tiše pracují 3D tiskárny. Žáci si pracují sami, na začátku je pokyn učitele, srozumitelný pokyn. Důvěra. Učitel občas do skupiny nakoukne, naslouchá, co se děje. Pozeptá se. My, návštěvníci, jsme jako cizí element. Přisedám ke skupině.
Ahoj, já jsem Slávek, a jak se jmenujete vy?
Ochotně se mi představí Anička, Dan, Michal, Michal… Mám obecně špatnou paměť na jména. Dívám se, co dělají.
A jak se ten Blue-Bot vlastně programuje?
Ochotně mi vše vysvětlují, ukazují, učí mě. Tedy učí i sebe, protože je to přesně podle pokynů učitele. A protože i já jsem učitel, tak se taky ptám. Tedy nejdřív padne taky otázka, odkud jsem já. Když už jsem se představil, tak prozrazuji, že učím informatiku v ZŠ a MŠ Chrastice.
A to je kde?
Tak vysvětluji, Příbram… prostě společenská konverzace, která vždy při učení padne také. To píšu pro kolegy, kteří se „zlobí“, že žáci nedělají jen to, co jim zadali. Ale to já také po zadání úkolu nedělám jen to, co bylo zadáno, to by byla nuda. Takhle se přeci nekomunikuje.
A uměla by ta „digitální“ beruška udělat na kruh, kdybychom si představili, že má na zadečku přilepenou fixu?
Je vidět, jak mozky pracují, padají různé návrhy, já děkuji za předvedené postupy, a nakonec se dostáváme k řešení. Dotkneme se stupňů, zlomků, směrů, programování. Vzájemně si děkujeme. Za chvíli jdu kolem a už se řeší, jak Blu-Bot udělá pravidelný kruh. Prostě probíhá učení. Informace běží dál, žáci ji předávají mezi sebou, a tak to má být. Ještě jsem navštívil hodinu s Feuersteinovým instrumentálním obohacováním, ale o tom až příště, vy si to zatím můžete v klidu prostudovat.
Mimochodem, Anička mi vysekla po chvíli krásný zápis svého „programu“ pohybu po beruščí farmě. A dokonce vidíte vývoj. Díky, Aničko. Ten symbol, který je úplně dole, to je ležatá osmička, nekonečno, to Anička věděla okamžitě. Tak bychom to prý mohli zadat, kdybychom chtěli opakování stále dokola.
A díky i kolegům ze školy a vedení za to, že takovou návštěvu v inspirativní školy umožní.
Slávek Hora inspirující se