Mohlo by se zdát, že tenhle článek bude o něčem hlubokém a objevném. Ale ne, bude jen takovým střípkem o tom, že nikdy není pozdě vyzkoušet a naučit se novou věc.
Tak ať to nezdržuju. Nikdy jsem nepájela. Mám doma dva bastlíře, já ale do nedávna “uměla” pájet jen teoreticky.
Prostě páječka, pájka, dvě součástky, šup, šup a drží to.”
No, takhle jednoduché to není.
Není to tak, že bych na svou nedovednost pájet myslela dnes a denně, ale vzpomněla jsem si na ni, když Hanka (díky Hanko) uveřejnila na facebooku berušku, která uměla rozsvítit očička, když se setmělo.
A tady už vidíte, proč o téhle berušce píšu. Slouží k tomu, aby se začátečník v oboru pájení zdokonalil. Berušku jsem objednala (kdo mě zná, ví, že ne jen jednu) a jedno sobotní odpoledne jsem byla vyučována pájení.
Docela to pálí. Je těžké trefit se. Co se spájelo, dá se rozpájet. Kalafuna voní. Ale bolí po ní hlava.”
Teď sbírám odvahu vzít berušky do třídy. Nechám je na nějaký projekt. Ale jsem si jistá, že děti budou mít z hotové berušky stejnou radost jako já.
I když v úvodu článku tvrdím, že nikdy není pozdě naučit se novou věc, doporučila bych vám učit se pájet raději dřív. Neustálé sundávání a nandávání brýlí mě trochu štvalo (modří rozumí).