Tak na začátek musím říct, že s šesťáky se ještě moc neznám. To my překonáme, už dávám jejich křestní jména. Ještě nám trochu drhnou pravidla, ale byl by div, kdyby tomu bylo jinak. Tak nejdřív pokus o vstup do Classroomu.
Nefunguje nám internet.
To je tak, když se switch rozhodne odebrat se do IT ráje. To víme dnes, minulý týden se pátralo, ale pátrejte si při hodině, když na Vás čekají rozdychtění šesťáci. A ještě je téma CodeWeek.
No dobrá, nevadí. vyzkoušíme si takovou hru na kódovač, přenašeč a stavěč.
K tomu jsem doma zrekvíroval LEGO. Musel jsem improvizovat, protože se nám to domácí LEGO nějak z chlapeckého pokoje vytratilo. No co, jsou to šesťáci, tak to bude jednodušší. Potřebujeme trojice, rychlé dělení, rozdělení na role, rychlé vysvětlení pravidel, doptávají se, super.
Kódovač koukne na LEGO stavbičku, převede to do kódovacího jazyka, řekne přenašeči, ten informaci donese stavěči. Vysvětlí, co má stavěč dělat a běží zpět ke kódovači. Přenašeč nemůže vidět ani originál LEGO stavby u kódovače, ani u stavěče. Takže vůbec netuší, co je na začátku, ani na konci. Protože nám trojice nevyšly, měli jsme i dva porovatele. Chlapci viděli zajímavé věci a po skončení aktivity nám povyprávěli.
Vyprávěli i kódovači, přenašeči a stavěči. Postřehy to byly zajímavé. Nesložitější bylo vymyslet ten jazyk, jak to předat. Jedna skupina vymyslela, že bude ukazovat úhly pomocí postavení rukou. To zakázáno nebylo, příště bychom mohli pravidla upravit tak, aby se tohle nesmělo. Tím se aktivita rozhodně stane náročnější.
Takže reflexe, jo?
Jasně, aktivita bez reflexe je k ničemu. Tak dobře, ne k ničemu, ale jak jinak chcete žákům dokázat, že tohle je právě učení, tohle jsou strategie, kterými se budují kompetence. Takhle jim to samozřejmě neříkáte. Šesťáci mají svůj jazyk. A to byst koukali, co toho vymysleli a viděli, co si uvědomili.
Tak to bylo na rozehřátí. Teď se koukneme do budoucnosti, do rozšířené reality.
Vytáhl jsem Marker ptáčka z Quiver.
Jeeeeee, to známe, on bude pochodovat a zobat žížalu.
Dobře, tak to vynecháme a jdeme rovnou k AR MAKR.
To už šesťáci neznali, takže jsem se mohli dát do práce. Trochu omezující byl ten internet, přenášejte si obraz z iPadu do dataprojektoru bez wifiny. Nebo rychle to nastavujte, když máte plnou třídu dětí. Jsou skvělí, dali to i bez obrazové situace. Vysvětlujeme si, jak to funguje, pracujeme zatím s předpřipravenými situacemi – moje město (Londýn) bylo shledáno jako trapné, většina se vrhla na mýtické příšery, objevilo se také oceánské dobrodružství, prasátka nebo výlet do vesmíru.
Scénu máme nastavenou, tak klikneme na kameru a jdeme natáčet film?
A to máme do toho jako mluvit?
No jasně, jinak tam z toho příběhu nebude nic.
Tak někteří ještě mají slabé hlásky, moc toho v tom pracovním ruchu není slyšet. Řada z nich se plazila po kolenou, po břiše, aby získali co nejlepší záběry. To ještě vylepšíme, protože se tomu budeme chtít určitě věnovat i příště. Teda zatím nevíme, kdy to bude.
Ještě jsme stihli poslat hotové filmy z Fotek do učitelského iPadu a už jsem museli končit. Na oběd se v téhle době musí jít včas a podle harmonogramu, tak abychom neměli nějaký COVID průšvih. Diskuze probíhala i po cestě na oběd. A já měl radost, že jsme si sice hráli, ale učili se „programovat“. A že to byla zábava, protože tak to má ve škole být. Tak ještě dát vědět, že akce v ZŠ a MŠ Chraštice proběhla a nezapomenout si stáhnou osvědčení na jméno jednotlivých žáků. Šesťáci budou mít určitě radost.
Slávek Hora