Každé září, když mám novou šestou třídu, vytahuju na světlo černé krabičky. Co že to je?
Před několika lety jsem navštívila švýcarský CERN, kde jsme jeden celý den měli workshopy, které vedli lektoři z kanadského institutu Perimeter. Začali jsme právě černými krabičkami.
Jak taková černá krabička vypadá? Podívejte se na fotku.
Tahle je vyrobená z plechovky od kávy. Jsou do ní vyvrtané 4 otvory. Uvnitř je kroužek na klíče a dva provázky jsou provlečené tím kroužkem. Když se zatáhne za jeden z konců, pohne (zatáhne) se jeden z dalších. Protože jsou provázky provlečené kroužkem, je to většinou ten do kříže. Ale ne vždycky.
A co s tím? Ukazujeme si, jak pracují vědci. Zkoumají nějaký fyzikální jev nebo nějaký problém a pak vysloví hypotézu. Tu ověřují. My jsme letos zařadili i vědeckou konferenci. Žáci ve skupinkách prezentovali, co a hlavně jak vyzkoumali.
Během “konference” se žáci naučili se zrcadlit iPady, prezentování i zkoumání bylo opravdu opravdu nápadité.
To, že vědec do problému nevidí, simuluje pokyn “Nesmíte krabičku otevřít.”Na konci žáci čekají, že se dozvědí, co je správně. Jenže jako i ve vědě, správně je všechno. Dokud chování provázků odpovídá tomu, co žáci vyzkoumali, mají pravdu a jejich závěry prostě platí. Ovšem tak zklamané děti, které odcházejí z téhle hodiny, jen tak neuvidíte.
Tak co říkáte, zkusíte černé krabičky?