Název tohoto příspěvku jsem měl připravený už před prázdninami. Krásně ho uvedla Petra Boháčková minulý týden svým Prázdninově knížkovým příspěvkem na našem blogu. Díky.
Tak jasně, že čteme. Možná se změnilo to, co čteme. Spousty příspěvků na sociálních sítích, odkazované články v elektronických médiích, webové stránky institucí, blogy inspirativních kolegů, občas se dostane i na nějakou hodnotnější literaturu, tedy knihy – odborné, detektivky, beletrii.
Otázkou je, na čem čteme? Myslím jestli je nosičem papír nebo nějaká čtečka, tablet, počítač. Proč se na to ptám? Tak u papíru je to jednoduché, i když mě nebaví čekat, až mi z e-shopu zašlou papírovou knihu. Preferuji tedy elektronické čtení. Také proto, že už papírové knihy nemají téměř žádné místo v našem domě. Jedině že bych je začal prodávat.
Prodat knížku Ty ses už opravdu zbláznil?!
Ano, to bylo mé druhé já. Knih se nezbavuji, maximálně tak někoho podaruji. Tak to bychom měli papírové knížky.
Ale co ty elektronické? Tak už jste si stačili všimnout, že patřím mezi jablečnou komunitu, tedy Apple. Tak máme formát vyřešený. Kupuji si knihy ve formátu ePUB, můžu číst i PDF, to je ale otrava, protože tenhle formát se nedá moc přizpůsobit mému čtení a požadavkům. Zásadní je tedy pro mě aplikace Knihy, kterou mám na iPadu, iPhonu i MacBooku.
Ve formátu ePUB si mohu na zařízení přizpůsobit velikost a font písma. Důležitý je pro mě podklad – barva stránky. Rád si čtu před spaním, nechci, aby obrazovka zářila. Rušil bych mou ženu, zařízení by zářilo na mě, bolely by mě oči… Používám tedy černý podklad a bílé písmo. Vy si to nastavte podle sebe. Klidně si můžete nastavit, že Vaše zařízení pozná, jestli je noc či den, a nastaví Vám automaticky jas. Nepoužívám posuvné zobrazení, protože mám rád zobrazení „kniha“, tedy když musím listovat.
Pokud narazím na cizí slovo, hned si vyhledám na internetu. Podle jedné teorie když nerozumíte prvnímu slovu v textu, přestáváte se učit, přestáváte textu rozumět. Dělám to tak odjakživa. Protože jsem dítě mimo síťovou generaci, tak dřív jsem používal slovník cizích slov.
Samozřejmostí je záložkový systém. Už dávno si nepamatuji, kde jsem skončil, tedy číslo stránky. Možná je to i tím, že toho čtu tolik najednou.
A ještě jedna věc mě na jablečném zařízení baví. Označím si text (pochopitelně inspirativní, výpisek, který si chci připomenout) a nasdílím si ho do jiné aplikace, kde si vedu výpisky. V mém případě jsou to Poznámky, nativní jablečná aplikace. Občas se mi totiž stane, že se sejdu s někým, kdo měl co dočinění s vydáním takové knihy. Ukazuji Vám to s knihou HOT od Filipa Dřímalky, zatím jsme se nepotkali, jen na sítích, ale povedlo se mi to s knihou Zrození kmenového vůdce, tu spolupřekládal Petr Jansa – setkali jsme se na semináři Letní školy Trvalé obnovy školy v Kladně. Pak si k tomu mohu přidat rukopisné poznámky, poznámky z klávesnice, fotky apod. A klidně mohu s někým svoje výpisky sdílet a diskutovat o nich. Jasně. Můžu si udělat poznámky přímo v elektronické knížce, občas ale potřebuji místo a knížku smažu. Jestli přijdu o poznámky? To jsem nezkoušel. Domnívám se ale, že ano. A to bych rozhodně nechtěl.
Tak to je o mé „čtečce“ a mém čtení. A všimli jste si, kolik programů už umožňuje export do ePUBu? I sdílené dokumenty Google, nebo nativní jablečné Pages, Book Crator. Můžete vlastní knihy i tvořit. A co čtete vy? Podělíte se?
Slávek Hora