Ve dnech 6. a 7.11. se v polské Varšavě konala každoroční konference Eminent. Tato konference je pořádaná organizací European Schoolnet, která sdružuje ministerstva školství nebo jimi řízené organizace z celé Evropy. Účastní se jí evropští experti ve vzdělávání, zástupci ministerstev školství a firmy působící ve vzdělávání.
Akce se koná každým rokem v jiné zemi Evropské unie. Letos tedy ve Varšavě, v budově univerzitní knihovny. Zde pár letošních postřehů.
Ústředním tématem byla inovace, chápaná z pohledu celoškolního přístupu. Hlavním řečníkem prvního dne byl Ron Canuel, kanadský vzdělávací stratég, který ve své prezentaci přirovnal školství k ekosystému rybníka a zamýšlel se nad tím, proč školství vypadá jako ekosystém, který má problém s vývojem.
Nezapomněl zmínit ani využití technologií ve vzdělávání. I zde využil docela zajímavý příměr – většina lidí vnímá technologie jako něco, co způsobí, že staré auto (starý kočár) pojede rychleji, ne že se samotné auto změní. Prostě zůstane starým autem/kočárem, jen bude rychlejší.
Doporučil se soustředit hlavně na well-being učitelů, na což se teď hlavně zaměřuje ministerstvo školství v Kanadě. Tedy ne na výsledky testů (jak se to nyní děje např. v USA – často během své přednášky tyhle dva systémy srovnával).
V průběhu několika prezentací se řečníci, kteří mluvili o uspořádání třídy, zmínili o tom, jak bývá uspořádáno prostředí školkové třídy – místo na výuku, na hraní, na samostatnou práci … a mluvili o tom, že stejně by mohla být uspořádána i školní třída. Na to pak navázal na workshopu Bart Verswijvel a připomněl knihu Davida Thornburga From the campfire to the holodeck.
Zajímavý se mi zdál koncept, kdy na jevišti vystoupili dva řečníci, kteří spolu vedli rozhovor.
Také mě zaujalo, že věta o tom, že žáky připravujeme na povolání, která v tuhle chvíli ještě neexistují byla řečena už v roce 1952 (asi, snad jsem si to zapamatovala dobře).
Během odpoledne jsem se zúčastnila ještě dvou workshopů. První byl věnován tomu, jak můžeme upravit prostředí školní třídy a celé školy, aby se v nich žákům učilo lépe, který vedl výše zmíněný Bart Verwijvel. Během druhého workshopu jsme se zamýšleli nad možnostmi udělování různých titulů školám, zda je něco takového potřebné, zda takové označení přináší škole spíše benefity nebo výzvy.
Druhý den dopoledne jsem měla možnost i já vystoupit s krátkým příspěvkem o naší Fututre Classroom lab.
Celkově se mi letošní Eminent zdál mnohem více praktičtěji zaměřen než ten loňský. Ale ani letos jsem se nedal přehlédnout rozdíl v prezentování – hosté ze zámoří tak nějak dokáží do své prezentace vtáhnout publikum lépe, než evropští řečníci.