Haló, haló, kde jste kdo? Jedna bota potřebuje poradit.
Bylo nebylo, byla jednou jedna bota. Šlapala po světě už pěknou řádku let, takže byla trochu okopaná, rozšlápnutá a pěkně bachratá.
Svou práci – chůzi – měla moc ráda. Vůbec nejvíc ji bavilo chodit po nových cestách a cestičkách, kudy ještě nikdo nikdy nešel.
Svou práci – chůzi – dělala dobře. A protože si myslela, že by mohla chůzi ostatních bot, botek a botiček zlepšit, začala je učit. Jezdila na různá školení a konference a protože byla opravdu dobrá, po nějakém čase ji ostatní boty, botky a botičky začaly poznávat a její školení vyhledávat.
A tu ejhle, co se nestalo? Na botu se přilepilo bláto. A začalo botě radit, jak má co dělat. Jak chodit, jak mluvit, jak školit, s kým se bavit, s kým spolupracovat a s kým ne, jak vystupovat na konferencích.
A protože je to bláto velmi mazlavé, drží se boty dobře a nechce se pustit. A pořád prudí.
Poradíte botě, co s ním?
Tak to by byla rada za milión, a možná za víc … Sle zkusím … Vytrvat, občas trochu silou setřít, ošoupat o drsnou zem, i když to bude botu trochu bolet a bude to na ní poznat, věřit, že to pomůže dostat bláto pryč.