O síle čtení asi nemusím na učitelském blogu dlouho diskutovat. I když znám učitele, kteří vám na první dobrou řeknou, že oni nečtou. A není to škoda, Anotone Pavloviči? Dost bylo ironie, je to jejich škoda. A pravda mohl bych psát zajímavější článek.
Třeba o tom, jak jsme v projektu eTOM použil s Petrou NotebookLM, jak jsme z toho byli udivení, co všechno TO umí. Třeba super myšlenkovou mapu s e-knihy (Bylo nás pět od Poláčka, nebo Dášeňka čili život štěněte od Čapka, Karla), jak vám TO odpoví na všechno, na co jste se při hodinách literatury netroufli nebo báli zeptat, a nakonec také jaké udivení zažijete, když si necháte vytvořit zvukový výstup – ten je koncipován jako rozhovor muže a ženy, působí to jako rozhovor v rozhlasovém studiu. Pravda, chyby tam rozhodně najdete, nechal bych je analyzovat žáky, aby mohli pak natočit svůj vlastní rozhovor o zkoumané knize, nechal bych je pochybovat o myšlenkách, které se objeví, namotivoval bych je k přečtení alespoň nějaké ukázky…
Zpět ke čtení. Tento týden byl plodný na literaturu, odbornou literaturu. Tak kromě první části ságy Století: Pád titánů od Kena Folletta, kterou jsem si koupil v e-formátu, jsem také získal informaci o dlouho očekávné knize učitele Pavla Bobka – Učitelství jako řemeslo. S nakladatelstvím Published žádnou smlouvu nemám, ale reklamu jim udělám, k tomu se přiznám hned. Objednáno, jak jsem avizoval už na svém facebookovém profilu. Těším se, že si přečtu Pavlovy návody. Už jsme se potkali, Pavel je finalistou odborného učitelského ocennění GTP ČR, rád si čtu Pavlovy příspěvky na sítích, je pravdou, že v poslední době jich moc není. Zajímá mě tahle kniha také proto, že Pavel byl učitelem ve Velké Británii, má tamější zkušenosti, které přináší do naší země. Nahlížet ven, mimo středoevropskou kotlinu, to mě baví. Těším se na čtení.
Vyšla i druhá knížka, tu už mám v ruce. Leon Furze – AI ve škole prakticky. Za českým překladem stojí sdružení AI dětem. Podtitul knihy zní: Strategie pro využití generativní umělé inteligence ve vzdělávání. Nahlížím. Knížka nebude jen o nadšení, ale také o obavách, zdviženém prstě, o zamyšlení se nad jednotlivými aktivitami, o přemýšlení s mými žáky. Těším se na myšlenky, těším se, že si budu moct přemýšlet o tom, co s AI dělám já, kolegové, co se s ní děje kolem mě, jak posunuje a mění společnost. Zajímavý už je sám obsah: Co je generativní umělá inteligence? Etické aspekty generativní AI, Hodnocení a školní pravidla, Strategie pro práci s textem, pro generování obrazu, Budoucnost AI. Knížka je k objednání v mnoha knihkupectvích.
Ještě jsem při rychlé návštěvě Prahy popadl knihu Jízdenka do země naděje od Bohumila Kuzebaucha. Je to knížka kolegy, který je ve stejném sboru, jako já. Tak to byla přímo povinnost. Nakouknul jsem do knihy po cestě domů. Nádherné obrázky, čtivý text plný citoslovců. Jo, zapomněl jsem napsat, že je to kniha pro děti a se zajímavým příběhem, který nebudu ho prozrazovat.
Abych to shrnul. Těšení se na čtení – to je pozitivní, to na konci školního roku dost potřebujeme. Těšení se na přemýšlení, to je také pozitivní, protože o tom i pak mluvím a motivuji posluchače. Čtení vůbec prospívá mému mozku, který má aspoň chvilku na aktivní odpočinek. Čtení je prostě boží, věřím, že i kolegové, kteří na začátku říkali, že nečtou, jednou číst budou, stejně, jako moji žáci. Rozečtěte je, motivujte je, přinášejte jim knihy.
Co čtete právě vy? Zajímá mě to, stejně jako vaše okolí. Můžete se podělit v komentářích. Šetřete silami, konec června je ještě daleko. Obrázky máte dnes v odkazech. Dobře, dva vám sem nahraju.
Slávek Hora