Všimla jsem si, že žáky zajímá 3D tisk. Letos učím fyziku jen v osmičkách, máme tedy jen hodinu týdně. Nad využitím 3D tisku jsem trochu váhala, bylo jasné, že to nezabere jen jednu hodinu, protože žáci samotní ještě s 3D tiskem nikdy nepracovali.
Nakonec jsem se rozhodla trochu upgradovat aktivitu se skládáním barev (Kruh, vystřižený z papíru, rozdělíme na výseče, ty vybarvíme. Vyrobíme káču ze špejle nebo párátka a kartonu a kruh s její pomocí roztočíme.) a místo kartonu a špejle (stejně to dost prokluzovalo) káču vytisknout na 3D tiskárně. Takže bylo potřeba navrhnout a vytisknout káču.
Žákům jsem připravila padlet. Část jsem věnovala informacím o 3D tisku – co můžeme tisknout na 3D tiskárně, jak to děláme. V jednom sloupečku pak bylo přihlášení do Tinkercadu.
V Tinkercadu jsem vytvořila třídu, vložila žáky a jejich přezdívky. V tomto prostředí je dobře vidět, jak žáci pracují, zároveň jejich návrhy jsou tam uloženy, takže se neztratí.
Žákům jsem dala prostor k osahání programu, stavěli si scény podle vlastní fantazie.
Druhou hodinu pak začala seriózní práce, žáci si tvořili káči. Domluvili jsme se na rozměrech a tvarech, vysvětlili si, jak káču nakonec složíme.
Práci i se slicováním (s tím jsem počítala, že v rámci zkrácení času udělám já) stihla jedna skupina. Káču jsem už i vytiskla.
Moje postřehy:
Všichni žáci byli schopni s programem dobře pracovat. Pro práci se scénami je možné úplně v klidu využít iPad, pro přesnější práci je pak lepší notebook.
Trochu se mi chce říct spolu s Cimrmanem … výrobky vycházející z naší dílny jsou zatím příliš veliké … S velikostí jsme to opravdu trochu přehnali – vycházela jsem z velikosti kruhu, který na káču položíme. Káča se dlouho tiskne a netočí se úplně dobře. Rozhodně bude stačit menší.
Dál mě nenapadlo, že budu muset taky myslet na těžiště – je potřeba ho mít víc dole, než je u téhle velké káči, má trochu problémy se správným roztočením – takže je potřeba myslet na správnou výplň.
Příští týden už snad káči doděláme a využijeme, tak dám vědět, jak jsme dopadli.