Letošní školní rok byl dost náročný. Byl nějak… nezvykle dlouhý. Všechno se to nějak vleklo. Pandemie, distanční výuka…
Že na tohle nejste zvyklí, myslím taková slova na dejtemipevný bod?! Vlastně jsem se až lekl toho začátku. Tak v čem byl ten školní rok výjimečný? Co jsme se naučili, co jsme upevnili, v čem jsme se zlepšili? A z čeho jsme se poučili, aby nám to šlo lépe, protože…
Nerouhej se, už to takhle nebude.
No nevím, pojďme k těm otázkám. Řada z nás zjistila, že umí učit i pomocí technologií, zadávat jinak úkoly, vybrat podstatné, co bychom měli znát a přetavit to v dovednosti. Řada z nás se zamyslela nad našimi digitálními kompetencemi a jak s nimi dál nakládat, přemýšleli jsme o bezpečnosti – o bezpečnějším chování na internetu. Jaký dopad to vše bude mít na naše žáky? Řada z nás zjistila, že jde učit jinak, že naší žáci nepotřebují ten dohled, potřebují pomoc, nabízeli jsme ji, když si o ni řekli. A říct si o pomoc je vůbec asi to nejtěžší, co naši žáci i my samotní máme umět v života.
Zjistili jsme také, že naše energie a chuť do práce není samozřejmostí, že si musíme nastavit hranice, aby nás to všechno nesežralo, nezničilo. Že jsou nějaké hranice, za které už nejsme ochotni ani schopni jít. Začali jsme digitální nástroje využívat jinak. Je to jen nástroj. A jaký to nás smysl? Po tom se mnoho z nás ptalo i na webinářích. Ano, dej tomu smysl, klidně se ptej, jestli tvoji žáci smysl vidí, a když ne, tak proč. Někteří z nás začali více a lépe plánovat. Zpočátku se třeba nedařilo, ale postupně jsme dokázali i tuto oblast zlepšovat. Jasně, dokonalé to být nemusí, prostě je tam prostor pro vývoj a posun. Vím o něm, plánuji ho, mám kontrolní body a člověka, který mi pomůže, když se budu cítit bezradně.
Přišli jsme také na to, jaké nástroje už nepustit ze zřetele. Než jsme se je naučili používat, dalo to dost práce. Opouštět je by bylo plýtváním časem a vlastními silami. Už určitě přemýšlíte, co od září znovu nasadíte, protože to bylo úspěšné. Tedy co z distanční výuky zachováte do prezenční? Jistě, nemusí toho být moc. Přemýšlejte nad digitálním minimalismem. Méně, ale dobře a kvalitně. A také vím, za kým mohu ve škole zajít, protože on umí pomoci, umí se mnou společně hledat cestu, nebo jen umí vyslechnout a zahřát hezkým slovem.
Také jste si udělali před koncem školního roku takovou malou inventuru? Domnívám se, že je jí třeba. Neodkládejte ji až na pak, udělejte ji ještě teď – tři důležité věci, na které nechci zapomenout, nějaký hezký zážitek. A z toho „špatného“ vyvodit poučení, jak se příště do takové situace nedostat.
Nezapomeňme, že mýlit se je lidské, setrvávat v omylu je ďábelské. Hezkou a dlouhou dovolenou přeje i za Petru Boháčkovou
Slávek Hora z #dejtemipevnybod 🙂