Když vyrazíte do Říma – využíváme technologie

Můj poslední příspěvek byl o orientaci pomocí Google Maps v Londýně u příležitosti Bett Show 2020. Na další týden jsem měl naplánovanou návštěvu Říma. Moji první návštěvu Říma v životě. Vyrazili jsem s dcerou, studentkou ČVUT, architektury a stavebnictví. Prý aby si zopakovala to, co se učila k různým zkouškám. Já mám dělat průvodce.

A jak to souvisí s technologiemi? No hodně. Letenky jsme nakupovali přes e-shop v listopadu. Zaplatili pomocí bankovní karty. Odbavili jsme se pomocí aplikace Ryanair, zakoupili jsme ještě zavazadla, usadili nás do letadla, uložili jsme si palubenky do Walletu. Ještě ubytování – tedy Airbnb – rezervujeme pokoj se snídaní v centru Říma. Majitelka s námi komunikuje, můžeme se klidně doptat na podrobnosti. Podobně i později před naším příjezdem, chce vědět i jak se nám u ní líbilo, ona nám také dá zpětnou vazbu. Kdo by si chtěl jen tak někoho ubytovat ve svém bytě?! Platíme.

 

Stejně si tedy dojdu koupit papírového průvodce. Sbírám je. Nejraději mám knížky do UNIVERSUM DK. Našel jsem doma ještě staršího průvodce. A nevydržel jsem to a koupil si i e-knihu ve formátu ePUB. iPad mám vždy při ruce. Ale do Google Maps si dáváme seznam věcí, které bychom chtěli navštívit. Ještě si náš výlet skládáme do aplikace Sygic Travel – to určitě musíte vyzkoušet, můžete své výlety i sdílet.

Nastal den D. Je třeba naplánovat odjezd na letiště – aplikace k přivolání a zaplacení taxíku? Ne, letíme později. Aplikaci a taxík (Liftago) jsem použil při cestě do Londýna. Vyhledám si první metro – směr nádraží Veleslavín, odtud autobus 119. Protože teď pracuji v Praze, tak mám předplacenou Lítačku, další záležitost, kterou mám v mobilu. Orientaci na Letišti Václava Havla už zvládám.

Palubenka z Walletu na skener, dveře se otevírají. Nic není třeba tisknout. V papíru tedy ještě musíte mít tedy pas, ale věřím, že se to brzy změní. Odlétáme. Let se zdá být klidný, drama přijde až nad Římem. Letadlo klesá – přistávací manévr, když v tom se náhle znovu prudce zvedáme. Letiště Ciampino bylo z důvodu silné mlhy uzavřeno. Přistáváme na Fiumicinu. Tak s tím jsme tedy nepočítali. Hledáme dopravu pomoci Google Maps, to už znáte z předcházejícího článku o Londýně.

U nádraží Roma Termini se potřebujeme zorientovat a dorazit včas do zaplaceného bytu. Oznámili jsme, že dorazíme ve 12.00 h. Ale to bychom nesměli být v letadle o hodinu déle. Komunikujeme s naším kontaktem v ubytování. Nic není problém, vše se i překládá do češtiny. Jsme vybaveni klíči, elektronickou kartou na otevření pokoje, instrukcemi. Balíme si nezbytnosti, hlavně náhradní baterie, to budeme k mobilu potřebovat a vyrážíme do Kolosea. I tam bychom si lístek mohli koupit přes e-shop, ale zaplatili bychom další 2 eura za rezervaci. Je pondělí a moc lidí tu není, fronta sice vypadá na dlouho, ale není to zase tak strašné. Asi po 30 minutách jsme uvnitř. Nádhera.

Fotíme, fotky posíláme přes Messenger, přes Instagram, přes FB. Kam? Domů, rodině, našim komunitám. S lístkem do Kolosea získáte lístek také na Forum Romanum a Palatin, ale ta fronta u vstupu je delší než u Kolosea a hlavně se vůbec nehýbe. Lístek platí 24 hodin, půjdeme zítra. Takže máme hlad. Hledáme restauraci. Použijeme Google Maps – první restaurace se nám moc nezamlouvá díky cenám, sedneme si ještě jednou venku, ale asi se necítíme, tak se zvedáme a jdeme do podniku Pasta Chef Monti. Zajímavé recenze i obrázky těstovin. Přesně to jsme chtěli v Římě ochutnat. A pak sem chodíme každý den na večeři. Napíšeme přes Google Maps také recenzi. Obsluha i majitelé si ocenění rozhodně zaslouží.

Při tom ještě hledáme kešky, jsem vášnivý vyznavač Geocachingu. První večer jsme neúspěšní, necháme si to na středu. Raději se vydáme na dlouhou procházku – přes 50 minut do Vatikánu. Sv. Petra jsme přece chtěli vidět, i v noci. K orientaci používáme zásadně Google Maps, kilometry, kroky, kalorie, vystoupaná patra atd. nám měří chytré hodinky.

Musíme vytáhnout i další aplikaci – Ventusky. Ano, hádáte dobře. Začalo pršet. Nejdřív drobátko – takové rodinné slovo. A pak opravdový liják. Tak kdy ten mrak přejde? Chvíli počkáme třeba v kavárně. Tak to byla opravdu bomba. Chtěl jsem dát jen kávu, ale nedáte si taky Tiramisu? Ale jo, to bych si dal taky. Tak to byla bomba. Číšník přinesl suché cukrářské piškoty, v konvičce kávu smíchanou s alkoholem, v další konvičce krém a nádobku s kakaem. Byl to obřad a bylo to božské. Co taky jiného čekat v božském věčném městě?! Ten liják nás chytil ještě třikrát. Důvodů k využití Ventusky tedy dost. Zpáteční cesta na 70 minut.

Fotek máme mraky, tak teď ještě vybrat, upravit a poslat taky něco domů, jinak přes Messenger, aby si mohli listovat. Na úpravu jsme použili Snapseed, dcera mě naučila úpravu Výběrem. Super, já moc děkuji, to jsem nevěděl, neuměl. Já zas vytvořím album na Google Photos a rovnou to nasdílíme rodině. A ještě musíme poslat pohledy. Někteří si potrpí na papír – použijeme aplikaci Pohlednice České pošty. Zaplaceno, odesláno. Sledujeme vývoj počasí, ráno se totiž vydáváme na Forum Romanum, a to je venku. Při tom tedy sbíráme ty kešky, logujeme a hledáme další výzvy. Občas přicházíme ke stavbě, o které nic nevíme. Hledáme na mapách, googlíme, používáme Wikipedii. Už si taky všechno nepamatuju. Při tom si vzpomínám na vtipné příhody ze školy, ze zkoušek, z týdnů učení. Kapitol, Vatikán, Vatikánská muzea, Sixtinská kaple, také vystát hrozivě vypadající frontu do baziliky sv. Petra – ve výsledku je z toho jen 40 minut, které ale stojí za to.

 

Vyrážíme na kopuli, učíme fotit panoramatické fotky a takovou specialitu – fotky v loužích. Vždy za sebou zanecháváme lidi, kteří se fotoaparátem, mobilem kouknou přes louže na svět. Zase jsme někoho obohatili. Hned je ten život smysluplnější.

 

Poslední den a před námi Španělské schody a Piazza Del Poppolo. Po cestě ještě navštívíme baziliku Panny Marie Sněžné a kousek od ní je ještě kostel, který souvisí s bitvou na Bílé Hoře. Je v něm Extáze sv. Terezie. To potřebujeme vidět, dcera je také Tereza a navíc je to socha od Berniniho. Jedná se o malý kostelík St. Maria delta Vittoria. Máme ho po cestě, dohlédáváme si potřebné informace, aby byl zážitek úplný – Google, Wikipedia. Po cestě zpět z Piazza del Poppolo na Campo de‘ Fiori nacházíme malý podnik s domácími těstovinami – tohle musíme ochutnat, šli jsme najisto podle recenzí z Google – Ripetta 139. Určitě to vyzkoušejte.

Abychom si to dobře naplánovali, protože nohy nás už opravdu bolí, hodíme do to Google Maps, dají se tam naplánovat zastávky na Vaší cestě a můžete si je klidně přesunovat podle toho, jak se Vám to zrovna hodí. Mapy z toho vyrobí plán Vaší cesty.

Tak abych to shrnul – přes 70 km v nohách za ty tři dny, spousty zážitků, navštívených míst, o kterých jsme se učili, mnoho fotek, jejich úpravy a sdílení. Mapy a průvodci, bez kterých bychom byli jako bez očí, letenky, ubytování… To vše díky aplikacím a digitální gramotnosti.

A otázky na závěr – neměli bychom právě tohle učit naše žáky ve školách? Smysluplné využívání mobilních zařízení, digitálních nástrojů, umět si poradit v cizím prostředí? Už jsem si odpověděl. Ano. A samozřejmě, že k těmto zkušenostem jsou důležité i poznatky. Jdou ale ruku v ruce se zážitky. Dovolme našim žákům učit se pomocí zážitků, vytvářejme pro to příležitosti. Jejich znalosti pak nabudou trvalejšího charakteru. Nemusíte kvůli nim jezdit vůbec do Říma. Řím jsem měl jen jako záminku pro svůj blogový příspěvěk. Tak vzhůru do světa, toho blízkého i vzdálenějšího.  A mobil s přípravou na cestu do ruky. Vezměte ho už na milost.

Zapomněl jsem ještě na fotky s hloubkou ostrosti, dlouhou expozicí a 3D fotky, ale to až někdy jindy. Jen na ukázku.

Slávek Hora