Dnes dokončím sérii článků o pop-up knihách, které jsem si pořídila přes prázdniny.
Kniha se jmenuje Alphabet in Motion a napsala ji Kelli Anderson. I když „napsala“ je asi slovo, které ani zdaleka nevystihuje, jak tahle kniha vznikala.
Je to kniha, u které člověk otáčí, rozkládá, posouvá, zkoumá. Hlavně ale přemýšlí, jak vlastně písmo funguje.
Na první pohled je to kniha o abecedě a typografii. Ve skutečnosti je v ní ale překvapivě hodně matematiky, fyziky, informatiky, designu i historie technologií.
Jednotlivé stránky jsou malé papírové mechanismy a modely, které dovolují principy typografie doslova vzít do ruky.
Pár vám jich představím.
Hned jedno z prostorových písmen A ukazuje, že písmeno nemusíme vnímat jen jako znak. Je to geometrická konstrukce složená z čar, úhlů, mezer a proporcí. Po rozevření stránky vystoupí z roviny a najednou máme před sebou téměř malou architektonickou stavbu.
Ve výuce by se nabízelo propojení s matematikou nebo výtvarnou výchovou: Z jakých geometrických tvarů se skládají jednotlivá písmena? Která mají osu souměrnosti? Jak navrhnout písmeno tak, aby stálo jako prostorový objekt? A samozřejmě by žáci mohli z papíru vytvořit vlastní 3D písmeno.
Ještě zajímavější je část věnovaná bitmapovému písmu. Písmeno B je zde sestavené z hranatých bloků – podobně jako znaky na starých počítačových obrazovkách.
To je skvělý most k informatice. Žáci mohou zkusit vytvořit písmeno třeba v mřížce. Kolik pixelů skutečně potřebujeme, abychom znak ještě bezpečně poznali? A co se stane, když rozlišení zmenšujeme?
Další rozkládací stránka ukazuje to, že zubaté pixelové okraje lze opticky vyhladit pomocí dalších odstínů kolem hran písmene. V knize je možné princip sledovat přímo na prostorovém modelu písmene B.
Pro žáky by mohla být zajímavá jednoduchá badatelská otázka:
Proč vypadají písmena na displeji hladce, když je obrazovka ve skutečnosti tvořena jednotlivými pixely?
Moc se mi líbí část Joshua Light Show, která je věnovaná písmenu J. Papírový mechanismus pracuje se světlem, otvory, tvary a stíny. Po nasvícení telefonem se obraz proměňuje a část efektu se objeví až díky světlu.
Tady už se nabízí fyzika: zdroj světla, překážka, stín, průchod světla otvorem, vzdálenost zdroje a velikost obrazu. Žáci mohou experimentovat s baterkou nebo mobilem a zjišťovat, co se změní, když světlo přibližují, vzdalují nebo mění jeho úhel.
A pak si třeba mohou vyrobit vlastní světelnou show z kartonu.
Napadá mě, že tahle kniha je jako malá laboratoř.
Myslím, že tu snadno dá najít propojení informatiky, matematiky, fyziky, pracovních činností i angličtiny a třeba i výtvarky.
Skoro je mi líto, že abeceda (anglická) má jen 26 písmen.