Možná trochu clickbaitový titulek 🙂
V minulém týdnu proběhla LTTA v rámci projektu Erasmus+ Escape Ed ve španělském Valladolidu. V projektu vytváříme únikové hry a budeme zkoumat, jestli jejich hraní má vliv na sociálně emoční učení. Cílem tohoto setkání bylo zahrát všechny vytvořené únikové místnosti, najít mouchy a postupně je vychytat.
Hry postupně přeložíme do češtiny a nabídneme k hraní veřejnosti. Některé z nich se ale myslím dají zahrát i tak, jak jsou, v anglickém jazyce.
Tak tady vám jednu takovou nabízím. Jmenuje se TIME TRAVELERS.
Je to digitální úniková hra určená především žákům 5. a 6. ročníku. Je navržena pro práci v malých skupinách po dvou až třech žácích.
Celková doporučená doba je 90–120 minut, ideálně rozdělených do dvou vyučovacích setkání.
Příběh začíná ve starém, záhadném sídle. Na první pohled obyčejný opuštěný dům je ve skutečnosti strojem času. Každá jeho místnost představuje portál do jiného období evropských dějin.
Žáci se stávají členy Časové hlídky (Time Squad) a vydávají se na neobvyklou misi. Z Knihy dějin totiž záhadně zmizely příběhy sedmi významných evropských žen. Bez jejich navrácení hrozí narušení časové osy. A času není nazbyt – kouzelná moc sídla postupně slábne!
Během putování dějinami žáci objevují osudy žen, které se prosadily ve filozofii, medicíně, astronomii, automobilovém sportu, fyzice, paleontologii a umění.
V jednotlivých strašidelných místnostech na ně čekají hádanky, šifry a úkoly. Každá vyřešená výzva jim umožní získat další ztracený střípek historie a vrátit příběh jedné z žen na stránky Knihy dějin.
Podaří se jim obnovit historii dříve, než magie domu definitivně vyprchá?
Úniková hra se věnuje tématu rovnosti žen a mužů prostřednictvím konkrétních historických příběhů. Připomíná, že evropské dějiny netvořili pouze panovníci, vojevůdci a slavní vědci, jejichž jména běžně nacházíme v učebnicích. Ženy se významně podílely na rozvoji vědy, kultury i společnosti, přesto jejich přínos často zůstával ve stínu.
Hra tak žákům nabízí příležitost přemýšlet nejen o historických událostech, ale také o tom, čí příběhy si pamatujeme, kdo rozhoduje o jejich významu a proč některé osobnosti zůstávají opomíjené.
Zajímavou součástí hry je její zaměření na sociálně-emoční učení (SEL). Úniková místnost vytváří také situace, ve kterých žáci potřebují spolupracovat, rozhodovat se a zvládat nejistotu.
Zvládání stresu a frustrace: Co dělat, když se řešení nedaří najít a čas běží?
Zvídavost: Jaké informace nám chybějí? Kde bychom mohli hledat další vodítko?
Empatii a schopnost přijímat různé perspektivy: Jaké překážky musely ženy v minulosti překonávat?
Rozhodování a kritické myšlení: Která stopa je důležitá? Jak ověřit, že naše řešení dává smysl?
Sebereflexi: Co naší skupině pomohlo uspět a co bychom příště udělali jinak?
Právě propojení historického obsahu s těmito dovednostmi je, myslím si, zajímavým prvkem celé aktivity.
Za důležitou považuji také závěrečnou reflexi. Po dokončení hry bych žákům nabídla například tyto otázky:
Který z příběhů vás nejvíce překvapil a proč?
Proč se podle vás některé významné ženy nedostaly do učebnic dějepisu?
Co vám při řešení úkolů pomáhalo překonat obtížné situace?
Jak se ve vaší skupině rozhodovalo, když jste měli různé názory?
Hru si můžete zahrát na tomto odkaze.
PS: Vzniklé hry nejsou jenom digitální, jsou i „analogové“, nabídnu vám je jako nápad v některých dalších příspěvcích. A nebojte, ještě mám v zásobě nějaké digitální.


