Tak tohle bylo silné. Vzpomněl jsem si na svou základku. Proč? Byl jsem na výstavě Tělák v Muzeu Prahy. Výstava je k vidění v tom muzeu za magistrálou vedle Autobusového nádraží Florec do 9. srpna 2026. pak bude putovat do zahraničí. To se moc u českých výstav nevidí.
Divadelní výstava? Tak jasně. Celé je to „instalováno“ v divadleních kulisách šaten u tělocvičny, umýváren, záchodků. Vše je popsané autentickými výpovědmi. Výsměch vašemu tělu, vaší sexuální orientaci, vašemu nepohodlí s různými hrami, vaší neobratností… K tomu všudypřítomné vlastní pochybnosti, vaše sebedůvěra na bodě nule, ne-li pod bodem mrazu. A k tomu napomáháme i my učitelé/učitelky, někdy to i vyvoláváme. Opravdu jsem se sám sebe ptal, kterou z těch vět jsem řekl ve své učitelské praxi. Je to silné. A to jsou „jen ty divadelní kulisy“.
Následuje sál s velkými lidskými loutkami v nadživotními příběhy. A všímáte si, jak na odhalených plastových nohách a rukách se objevují šrámy – místa po sebepoškouzování. K dispozici je také schránka na vaše příběhy. Asi bych měl sepsat nějaký ten svůj, protože fotbal (florbal v té době neexistoval) byl pro mě očistcem. Mám zážitky i z dospělosti, ze společných „turnajů“, kdy jsem si chtěl něco zahrát ze zvědavosti. Tolik výsměchu, zesměšňování kvůli tomu jak při tom společném volejbalu, líném tenisu… vypadám, jak to hraju. To už jsem se ale dokázal bránit a vymezit se.
No nejsem žádný profesionál, já se přišel hýbat, zasmát se, tužit kolektiv. A proč jsi/jste tady vy?
A proto raději ty kolektivní hry nehraji, raději jdu plavat někam do cizího bazénu, vezmu kolo a jedu do lesů. Jak to máte vy? Některé z nápisů a záběrů vám sem nahraju, abych vás „navnadil“ jít na výstavu do toho muzea za magistrálou, do nádherně opravené muzejní budovy Muzea Prahy. Díky, Ivo Macku, za průvodcování. Prošli jsme i Langweilla – výstavu Město v čase, ale o tom příště.
P.S.: Jako náhodou, stojím na tramvajové zastávce u Jindřišské věže. Reklamní panel a na něm se míhá pozvánka na výstavu Tělák. Tak pojďte, ať to taky vidíte a můžete o tom přemýšlet, možná s tím něco aktivně udělat. O Těláku vyšel i článek, který jsem si po výstavě přečetl v Deníku N, tak vám ho odemykám. Jinak poctivá žurnalistika, něco k přemýšlení. Díky redakci a autorce článku Julii Lubojacké.
Slávek Hora