Bude to krátké, jen takové konstatování. Možná, že nakonec to bude jinak, jako vždy.
Přijdete se zajímavým obsahem do školy, ale všechno je najednou jinak.
Potřebujeme do třídy, něco musíme nutně probrat, potřebovali bychom z tvých 90 minut 30 pro sebe.
No a začíná první překopávka.
To teda nevím, jak tohle dáme.
Skupinová práce s tabletem, potřebujete se pohybovat mimo třídu v naší aule, potřebujete chvilku na motivaci, uvedení do tématu, ukázat, kde je další materiál, zasvětit žáky do aktivity, kouknout, jestli to dostatečně pochopili, jestli vy ste vydali správné instrukce… Náhodou, v těch 55 minutách… Dobrý.
Ufff, končíme. Utírám pot z čela. Jdu vydechnout a za chíli znovu, tentokrát na těch 90 minut celách. To bude pohodička.
Není, celé se vám to zhroutí, protože si říkáte, že skupiny už si dokáží vytvořit sami. Dnes je to ale jinak, prudivá atmosféra, dokonce slzy. Ne, takhle to nemělo být. Konejšíte, pomáhá vám asistentka.
Přemýšlím. Vždyť to na setkáních s kolegy říkám:
Každá hodina se vám nepovede, nemusí, prostě to tak je. Přemýšlejte o tom.
Tak jdu přemýšlet, vlastně to nebylo neúspěšné. Na základě toho obsahu jsme se dostali k etice, morálce, zákonům, vyhodnocení situace, rozhovoru s třídním, hodnocení celé situace, přemýšlení, jak dál. A také si rozmyslíte, co příště nemůžete udělat, protože každá třída je jiný organizmus. Živý, dynamicky, proměňující se. Vy tam jdete např,. jen jednou týdně, vše nemůžete zachytit, prostě se to děje a vy s tím nic neuděláte. Musíte jen improvizovat.
Často říkám, že v těch třídách je xy osobností, které chtějí ovlinit hodinu svým směrem a na vás je, abyste se pokusil sladit co nejvíc elementů do jedné říčky, která poteče stejným směrem. A někdy to prostě nevyjde.
Hodně sil a štěstí při improvizaci. 🙂
Slávek Hora