Také vzpomínáte? Myslím si, že je to důležité. Zapomínáme totiž neuvěřitelně rychle. Ono je to takové dušičkové téma. Ale je to i součást učení, i toho sociálního, vzpomenout si na své příbuzné, kteří už nejsou mezi námi, na hezké chvíle. I na ty špatné ze života, které nám pomohly se toho hodně naučit.
My jsme tento týden ve škole také vzpomínali. Hned v pondělí. Byl totiž Den válečných veteránů, válečných hrdinů. Mám hned v pondělí dějepis v devátém ročníku, už na začátku školního roku jsme se dohodli, že budeme sbírkovým místem, budem prodávat květy vlčího máku, mluvili jsme o tom, proč tento den slavíme. Rozhodli jsem se pro Paměť národa.
Potřebujeme vytvořit týmy, dva, z každé třídy jeden. Potřebujeme si naplánovat, kudy po škole vyrazíme, co budeme říkat našim spolužákům, učitelům, zaměstnancům školy… V jedné třídě vznikl „makový“ tým hned, v druhé třídě, byla chvíle váhání.
Tak ne, nemusíte, pokud nechcete, je to vaše věc.
Po hodině se přišli zájemkyně a zájemci zeptat, jestli by nemohli…
No mohli, vaše rozhodnutí mě moc těší.
Vytvořili jsme si padletí nástěnku, kam si naskládáme podklady, z nich vytvoříme informace, které budeme říkat ve třídách. Áčáci obejdou áčáky, béčáci obejdou béčáky. Dobrý nápad, jdeme na přípravu.
A co dělali ostatní?
Určitě by mohli pokračovat v rozdělené týmové práci v domovských skupinách, oslabil bych je ale o členy „makových“ týmů. To jim nemůžu udělat, navíc by si makové týmy museli doplnit informace, ale makové týmy přece také pracovali. Zkusíme něco jiného. V rámci Dne památky obětí holocaustu oživujeme zemřelé židovské spoluobčany z památníku Yad Vashem, zkusíme něco takového jednoduššího, domácího.
Budeme vyhledávat naše válečné veterány.
Chvíli trvá, než definujeme, kdo je to válečný hrdina, válečný veterán, definujeme naše kritéria:
- jméno a příjmení;
- které konfliktu se zúčastnil;
- datum narození, případně i úmrtí;
- „úspěchy“, vyznamenání;
- Čechoslovák nebo Čech, řešíme problematiku národnosti a státní příslušnosti.
Každý pracuje sám a má za úkol zpracovat jeden medailonek, tak, aby byl schopen podat ostatním při případné prezentaci relevantní informace.
Nezapomeňte na zdroje.
Ježiš, zdroje…
Začínáme pracovat, naše medailonky se objevují na podletí nástěnce, která je k tomuto tématu založena.
Až najdete nějaké zajímavé jméno, napište ho na Padlet, aby už ostatní tohle jméno nezopakovali.
Se stejnými kritérii a dohodami se popasuje i druhá třída, přispívá na stejnou nástěnku. Stejně jako jejich spolužáci si prohlížejí jména, která jsou už na Padletu. V jednu chvíli se tam objeví také jméno Marty Kubišové. Moc si této ženy vážím. Patří ale mezi válečné veterány? Diskutujeme. Je zvláštní, že ve druhé třídě se její jméno objevu také, zřejmě nějaký zdroj, nedozvěděl jsem se, jak k tomu došlo přesně, myslím, že k tomu přispěl Řád čestné legie, případně další řády, které tato statečná žena obdržela. Prostě zřejmě žáci zadali do vyhledávače vyznamenání, řády, no, a bylo to. 🙂
Vrací se i oba makové týmy, ptám se, jak se jim dařilo, sdělujeme si dojmy.
Nevadí, že jsme nevybrali mraky peněz, důležité je, že jsme přinesli informace a zviditelnili naše válečné veterány a hrdiny ve třídách.
Zbývá nám ještě sbírku zabalit a odeslat, aby se kasičky mohly otevřít a naše peníze posloužily na dobré účely. My máme pocit dobře vykonané práce, pocit sounáležitosti se všemi, kdo položili/y život za náš stát, za demokracii, padli/y v nějaké válce, protože jsme se nedokázali dohodnout, byli jsme napadeni, bránili jsme svá území, případně jsme zasahovali v rámci nějakého konfliktu ať už jako spojenci v NATO, nebo členové OSN.
Jak jste Den válečných veteránů pojali ve škole vy?
Slávek Hora